Větrná turbína s naklápěním lopatek
AD MOB
Větrná turbína na výrobu elektřiny.
Aby jednotlivé lopatky při běhu proti větru kladly minimální odpor,
jsou naklápěny tak, aby jejich ploch proti směru větru byla co nejmenší.
Do záběru jsou pak pootočeny, aby naopak kladli větru co největší odpor.
**
Aby jednotlivé lopatky při běhu proti větru kladly minimální odpor,
jsou naklápěny tak, aby jejich ploch proti směru větru byla co nejmenší.
Do záběru jsou pak pootočeny, aby naopak kladli větru co největší odpor.
**
353LW NO topic_id
AD
Další témata ....(Topics)
Past by měla být denně kontrolována a myš co
nejdříve usmrcena. Z etických důvodů není
tento způsob lovení myší doporučován a uvažuje se
o jeho zákazu.
Jedná se o obdélníkovou past s prolisem, který
je pokryt lepidlem a uprostřed je návnada.
Myš uvízne v rosolovitém lepu a nemůže z pasti odejít.
Pasti s lepidlem se používají i na krysy a potkany.
**
nejdříve usmrcena. Z etických důvodů není
tento způsob lovení myší doporučován a uvažuje se
o jeho zákazu.
Jedná se o obdélníkovou past s prolisem, který
je pokryt lepidlem a uprostřed je návnada.
Myš uvízne v rosolovitém lepu a nemůže z pasti odejít.
Pasti s lepidlem se používají i na krysy a potkany.
**
Jak se dělají bumerangy - Jak se co dělá
- bumerangy sloužily k lovení zvěře
- některé klacky se při hodu vracely a člověk zkoumal proč
- správně zhotovený bumerang se vrátí téměř přesně na místo vržení
- bumerang má tvar zhruba písmene V a může mít různé velikosti
- bumerang se vyrábí většinou ze dřeva
- dřevo se nařeže na pásy
- napařené dřevo se dá snadno ohnout
- tvar se upravuje přitažením pásů k formě
- pásy se k sobě lepí a znovu formují
- pak se blok nařeže na pásy 8 až 12 mm silné
- pásy se vytvarují do správného tvaru s náběhovými hranami
- bumerang lze vyrábět i z letecké překližky
- konce křídel se vytvarují nahoru ale v opačném směru aby se bumerang vracel
- vše se vyváží a nalakuje
Jak se dělají bumerangy - Jak se co dělá - video
**
Nejdříve protáhneme například svařovací drát průměr 2 mm
svisle středem zátky a středem dna prázdnou pet-lahví o objemu půl litru.
Drát musí být delší než je průměr kbelíku, aby se daly konce zahnout
či jinak zajistit.
Těsně pod horní okraj kbelíku uděláme dírky proti sobě tak, abychom
jimi mohli provléknout drát a na tento drát také navlečeme pet-láhev,
která se bude na drátě točit jako válec.
Pet-láhev namažeme škvarkovou pomazánkou. Ke kbelíku přiložíme
prkénko, aby myši mohly vylézt k návnadě. Jakmile myš vleze na válec,
ten se s ní otočí a myš spadne do kbelíku.
Pokud bude na dně kbelíku trochu rostlinného oleje, tak se již myš
z něj nikdy nevyškrábe po stěnách ven.
**
svisle středem zátky a středem dna prázdnou pet-lahví o objemu půl litru.
Drát musí být delší než je průměr kbelíku, aby se daly konce zahnout
či jinak zajistit.
Těsně pod horní okraj kbelíku uděláme dírky proti sobě tak, abychom
jimi mohli provléknout drát a na tento drát také navlečeme pet-láhev,
která se bude na drátě točit jako válec.
Pet-láhev namažeme škvarkovou pomazánkou. Ke kbelíku přiložíme
prkénko, aby myši mohly vylézt k návnadě. Jakmile myš vleze na válec,
ten se s ní otočí a myš spadne do kbelíku.
Pokud bude na dně kbelíku trochu rostlinného oleje, tak se již myš
z něj nikdy nevyškrábe po stěnách ven.
**
Polím chybí miliony tun uhlíku.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
Jak se dělají pvc rukavice - Jak se co dělá
- polyvinylchlorid PVC je odolný materiál podobný plastu, nepropouští vodu a odolává chemikáliím
- PVC rukavice mají široké uplatnění od ropných rafinérií, rybolovu, chemického průmyslu až po použití v domácnostech
- nejdříve se z flanelu vystřihne výstelka pro gumové rukavice
- díly se sešijí do tvaru rukavice a olemuji elastickou páskou
- nyní se rukavice obrátí protože byly naruby a vytvoří se páry
- rukavice se nasadí na umělou ruku, nejdříve se ale vloží samostatný palec pro snadné sundání rukavice po pogumování v tekutém roztoku z PVC
- nejdříve ale textilní rukavice jdou přes plamen, kde se opálí prach a zbytky nití
- dále se namočí do tekutého PVC
- pak se ruky otáčí pod infračerveným světlem, aby se PVC rovnoměrně rozmístilo po rukavicích a netvořilo hrudky, zároveň i částečně zaschne
- rukavice se znovu namočí a některé se opatří protiskluzovým povrchem z drůbků PVC
- pak jdou do na 20 minut do pece 190°C horké kde se PVC vytvrdí
Jak se dělají pvc rukavice - Jak se co dělá - video
**
Editace: 1359455538
Počet článků v kategorii: 353
Url:vetrna-turbina-s-naklapenim-lopatek-id-488
AD
