Uhlík je základní hnojivo, aneb proč se naše pole mění v poušť
Polím chybí miliony tun uhlíku.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
364LW NO topic_id
AD
Další témata ....(Topics)
Latinsky: Sambucus nigra
čerstvé plody jsou mírně jedovaté, ale sušením se účinek strácí. Jedovaté jsou i listy i kůra.
Lidově: kozičky, bezinka, psí bez
V dřívějších dobách měli lidé k bezu až posvátnou úctu a dokázali zužitkovat vše, co keř poskytoval. Od tvrdého dřeva, až po květy či plody. Někde se i říkavalo "před heřmánkem smekni, před bezem klekni".
V letních měsících je velmi osvěžující limonáda z květů, která nezpůsobuje pocit plnosti žaludku a neobsahuje chemikálie přidávané do kupovaných limonád.
Limonáda byla velmi oblíbené u zemědělců, jelikož zvyšovala pocení a tím lepší ochlazování organizmu v horkých letních měsících.
čerstvé plody jsou mírně jedovaté, ale sušením se účinek strácí. Jedovaté jsou i listy i kůra.
Lidově: kozičky, bezinka, psí bez
V dřívějších dobách měli lidé k bezu až posvátnou úctu a dokázali zužitkovat vše, co keř poskytoval. Od tvrdého dřeva, až po květy či plody. Někde se i říkavalo "před heřmánkem smekni, před bezem klekni".
Květ
bezu byl základním lékem při nemocech z nachlazení pro svůj potopudný účinek, mírnil horečky i kašel, ale je i projímavý.V letních měsících je velmi osvěžující limonáda z květů, která nezpůsobuje pocit plnosti žaludku a neobsahuje chemikálie přidávané do kupovaných limonád.
Jak si vyrobit limonádu z bezových květů:
- do 3 litrové láhve od okurek dáme
- 3 až 5 květů bezu černého (celých okolíků)
- polovinu středně velikého citronu nakrájeného na plátky
- 0,25 litru cukru (jsou na to odměrky, nebo možná máte hrníček o tomto objemu )
- zalijeme vodou a postavíme na místo, kde svítí slunce
- druhý den zkontrolujeme zda se cukr již rozpustil a řádně vše promícháme
- zakryjeme čistou látkou a necháme kvasit
- zhruba po šesti dnech již můžeme nálev zcedit a limonádu dát bud do pet láhví, nebo přímo konzumovat
- pozor - probíhá kvašení, takže řidiči mohou až po jizdě
Limonáda byla velmi oblíbené u zemědělců, jelikož zvyšovala pocení a tím lepší ochlazování organizmu v horkých letních měsících.
Cibuli sazečku sázíme od poloviny března do poloviny dubna
Sazečku skladujeme při teplotě +20, nebo měsíc před sázením
dáme do místnosti s teplotou +25 stupňů aby nevybíhala do květu.
Sází se 10 cm od sebe do řádků 25 cm vzdálených.
Sazečku skladujeme při teplotě +20, nebo měsíc před sázením
dáme do místnosti s teplotou +25 stupňů aby nevybíhala do květu.
Sází se 10 cm od sebe do řádků 25 cm vzdálených.
Popelnice pro tříděný odpad by měli mít textem označeno pro jaký druh odpadu jsou určeny
a dle tohoto textu je nutno se řídit!
Navíc se často popelnice mohou lišit i barevně a to zpravidla:
- modrá papír - nevhazujte mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír, uhlový a voskovaný papír, použité pleny a hygienické potřeby, vícevrstvé obaly
- zelená sklo - nesmíte vhazovat keramiku, porcelán, autosklo, drátěné sklo a zrcadla, lahvičky od léčiv, žárovky, zářivky, výbojky
- žlutá plasty - nesmíte vhazovat novodurové trubky, gumu, molitan, PVC, textil z umělých vláken, nádobky od léčiv, vícevrstvé obaly, linolea, pneumatiky, obaly od nebezpečných látek jako například motorový olej, chemikálie, barvy atd.
- oranžová nápojové kartóny
- bílá pro bílé sklo - nesmíte vhazovat keramiku, porcelán, autosklo, drátěné sklo a zrcadla, lahvičky od léčiv, žárovky, zářivky, výbojky
a dle tohoto textu je nutno se řídit!
Navíc se často popelnice mohou lišit i barevně a to zpravidla:
- modrá papír - nevhazujte mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír, uhlový a voskovaný papír, použité pleny a hygienické potřeby, vícevrstvé obaly
- zelená sklo - nesmíte vhazovat keramiku, porcelán, autosklo, drátěné sklo a zrcadla, lahvičky od léčiv, žárovky, zářivky, výbojky
- žlutá plasty - nesmíte vhazovat novodurové trubky, gumu, molitan, PVC, textil z umělých vláken, nádobky od léčiv, vícevrstvé obaly, linolea, pneumatiky, obaly od nebezpečných látek jako například motorový olej, chemikálie, barvy atd.
- oranžová nápojové kartóny
- bílá pro bílé sklo - nesmíte vhazovat keramiku, porcelán, autosklo, drátěné sklo a zrcadla, lahvičky od léčiv, žárovky, zářivky, výbojky
Něco podobného jako ocelový kartáč do úhlové brusky.
Očistí i zaschlý mech z kamenů.
https://shopolo.cz/product/trimmerhead
Očistí i zaschlý mech z kamenů.
https://shopolo.cz/product/trimmerhead
Jak se dělá rostlinný olej - Jak se co dělá
- rostlinný olej se získává lisováním převážně semen a plodů rostlin
- hlavní plodiny pro výrobu rostlinného oleje jsou slunečnice, kukuřice, bavlník, sojové boby, len, konopí, sezam, canola (brukev řepka), kanolový olej
- Lisování za studena:
- jen malé podniky používají tuto technologii, ale olej je světlejší a chutnější
- semena slunečnice se nasypou do nízkotlakého lisu
- teplota při lisování nepřesáhne 40°C, odtud tedy název "lisování za studena"
- na lisování se používá vřetenový lis a je třeba bedlivě hlídat teplotu vznikající lisováním, aby olej nebyl znehodnocen
- ze 100 kg semen slunečnice se získá 38 litrů oleje vysoké kvality
- zbytky po lisování - pokrutiny - jsou používány, jako krmivo pro hospodářská zvířata
- po lisování se olej filtruje
- olej uchováváme ve skleněných tmavých láhvích, aby nebyl znehodnocen - plastové láhve jsou naprosto nevhodné
Jak se dělá rostlinný olej - Jak se co dělá - video
Editace: 2016-04-14 12:00:44
Počet článků v kategorii: 364
Url:uhlik-je-zakladni-hnojivo-aneb-proc-se-nase-pole-meni-v-poust