Jak přežít horka v bytě či chalupě

Přidávám ještě možnost použití protiplísňových přípravků. Mezi ty spolehlivější patří přípravky na bázi aktivních sloučenin stříbra, jako je ansilver. Existují varianty jak pro prevenci tak i sanaci obytných prostor. Více info zde: //plisne-likvidace.cz

Jak zabránit vysychání (syntetické, olejové) barvy v plechovce, kterou jsme nespotřebovali celou.

Pokud je víčko nezdeformované, na povrch barvy v plechovce nalijeme trochu ředidla, které je určeno k ředění barvy v plechovce.

Víčko řádně nasadíme a zatlačíme (někdo poklepe i malým kladívkem kolem celého víčka, aby řádně dosedlo.

Celou plechovku pak vložíme do mikroténového sáčku, vytlačíme vzduch, aby sáček dolehl těsně k plechovce a konec sáčku zatočíme popřípadě uděláme uzel, nebo přelepíme izolepou, aby se nerozmotal.

Jak se dělají válečky - Jak se co dělá

• válečky se používají od roku 1940
• vynález používají malíři a natěrači
• látka se zpracuje na pruh
• na trubku se nanese kvalitní epoxidové lepidlo
• stroj navine látku kolem tyče mírně zešikma, aby postupovala od jednoho konce k druhému
• konce trubek se omotají lepící páskou
• trubky se po zatvrdnutí lepidla nařežou na válečky
• nejběžnější délka válečků je 19 a 24 cm
• vlákna na válečku se projedou kartáčem, aby se nadzvedla a načechrala
• upraví se konce válečků
• vyrobí se rukojeti k válečkům na vstřikovacím lisu z plastu, popřípadě z ohnutého drátu o průměru 10mm a plastové rukojeti
• na držák se navleče váleček do otvorů ložisek ve válečku

Jak se dělají válečky - Jak se co dělá - video

**

Za prvé je třeba nějak definovat, co je a co není ekologické.
Asi jedna z nejpřijatelnějších definicí ekologického chování bude tato:
Co je ekologické je i dlouhodobě ekonomické.
Například:
Ostrovní obyvatelé spálí všechny porosty na ostrově a pak všichni pomřou hladem.
Takové chování je dlouhodobě neracionální = neekonomické, tudíž můžeme říct, že i neekologické.

A nyní k té řepce.
Člověk používá biopaliva od doby, kdy dokázal využívat oheň.
Biopaliva jsou vlastně uhlík uložený v rostlinách, který je jimy získávaný převážně z půdy (organické zbytky), vody a ovzduší (CO2).
Uhlík obsahují i semena řepky, která jsou využívána i k vyrobě bionafty za účelem úspory fosilních paliv a tím snížení i emisí CO2.

Ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Uhlík, který rostlina získává z půdy je fosilní uhlík, který se tam dostal z odumřelých rostlin a ovzduší před milionem let, nebo je to uhlík, který tam dodali naši dědové, když pole hnojili chlévskou mrvou?

Pokud je to uhlík uložený do půdy před milionem let, můžeme bez nadsázky o něm hovořit jako o uhlíku fosilním (takže zase spalujeme fosilní palivo).
Další problém je, že cucáme uhlík z půdy, ale už jej tam, v současnosti nevracíme (nízký stav hospodářských zvířat = menší množství chlévské mrvy) v té míře, v jaké jej "těžíme".
Měníme černozem v písek.
Je toto jednání ekologické, tedy dlouhodobě ekonomické?

Obrázek: Masivní odebírání uhlíku z půdy, bez jeho zpětného navrácení - hnojení organickým hnojivem (kompost, chlévská mrva), mění úrodnou zem v poušť.

Okapový žlab opatříme lesklým povrchem odrážejícím sluneční paprsky.
Středem žlabu v jeho ohnisku povedeme černou trubici, na kterou bude
směřovat odražené sluneční záření a tím jí bude zahřívat.
Můžete vyzkoušet vše zakrýt sklem a dát více žlabů vedle sebe
do dřevěného rámu.

Obrázek principu kolektoru zhotoveného z okapového žlabu.