Solární střešní tašky

Nejdříve protáhneme například svařovací drát průměr 2 mm
svisle středem zátky a středem dna prázdnou pet-lahví o objemu půl litru.
Drát musí být delší než je průměr kbelíku, aby se daly konce zahnout
či jinak zajistit.
Těsně pod horní okraj kbelíku uděláme dírky proti sobě tak, abychom
jimi mohli provléknout drát a na tento drát také navlečeme pet-láhev,
která se bude na drátě točit jako válec.
Pet-láhev namažeme škvarkovou pomazánkou. Ke kbelíku přiložíme
prkénko, aby myši mohly vylézt k návnadě. Jakmile myš vleze na válec,
ten se s ní otočí a myš spadne do kbelíku.
Pokud bude na dně kbelíku trochu rostlinného oleje, tak se již myš
z něj nikdy nevyškrábe po stěnách ven.

**

Usnadnění pytlování sypkých hmot

Budeme potřebovat:
1 nepotřebný kbelík plastový, průměru takového, se dal na něj nasoukat patřičný pytel.

• Z kbelíku odstraníme dno.
  
• Nasoukáme na něj pytel.
• Postavíme na zem a naházíme písek, či jiný materiál.
• Jakmile je kbelík téměř plný, tak ho jen vysunujeme směrem vzhůru i s nařaseným pytlem, který se začne plnit odspodu.
• Pak zase dosypeme kbelík a zase posunujeme vzhůru i s řasením, které postupně uvolňujeme, dokud pytel nenaplníme na potřebnou úroveň viz obrázek.

Date: 29.07.2020 - 09:35

Pokud je možné vyměnit celou část, od závitu po závit (fitinky),
tak rozšroubovat a nahradit novou trubkou.

Pokud část trubky nelze rozšroubovat, je možné použít opravné
objímky a svěrky na vodovodní trubky.

Ale opravné objímky jsou řešením jen v případě, že zbytek
trubky je v dobré kondici a nehrozí nový průval v další části
trubky.

Pokud trubku nelze vyšroubovat, je tu možnost jí přeříznout
například úhlovou bruskou a pak vyšroubovat obě části jednotlivě
z fitinek (kolen, téček atd.).

Pak do fitinek našroubovat vsuvky.

Na nový díl trubky - oba konce opatřit šroubením,
vsunout do prostoru mezi vsuvky, nezapomenout na těsnící podložky
a dotáhnout šroubení na vsuvky.

Toto je jen jedno z řešení, možná existuje lepší.
Pokud v této činnosti nemáte zkušenosti, vyhledejte odborníka
na vodo-topo-plyn.

Na obrázku níže byla ocelová trubka nahrazena plastovou, ale postup
je přibližně stejný, jen na plastovou trubku není nutné řezat závit,
ale spojuje se se vsuvkou po nahřátí konce trubky a vnitřku vsuvky
pomocí speciálního přípravku - přístroje.

Broušením hrubým smirkem zrnitost 40 - 180 (vzniká prach, který může být i jedovatý pokud barva obsahuje olovo - používejte respirátor, brýle, nebo ochrannou masku), dokončení se provádí smirkem jemným - je možno používat i brusky s různými nástavci pro méně dostupná místa.

Opalování nátěru se provádí horkovzdušnými pistolemi elektrickými, plynovými, benzínovými. Je zde velké nebezpečí požáru, zejména u benzínových a plynových letlamp. Také tenké plechy se snadno zkroutí a rozteče se letovaný spoj. U oken pak mohou popraskat tabulky, takže je nutno na tabulky vložit izolační materiál. Jakmile barva začne bobtnat - vytváří se puchýřky, zkoušíme jí seškrábnout škrabkou. Nutné jsou rukavice a pracovní oděv nehořlavý i ochrana zraku.

Odstraňovače nátěrů  obsahující vosky nejsou vhodné na odstraňování barvy ze dřeva, protože vosk vnikne do podkladu a další barva již nemůže přilnout na tomto mastném podkladu. Chraňte si především oči a pokožku ochrannými pomůckami.

U všech výše uvedených prací používejte předepsané ochranné pomůcky.

 

 

Dnes a denně slyšíme, že je atmosféra přesycena oxidem uhličitým, ale je to opravdu tak?
Částečně ano a to v místech, kde je velká koncentrace zdrojů oxidu uhličitého s jeho špatným rozptylem, ale měření ukazují, že kyslíku je v ovzduší stále 21% i přes masivní rozvoj automobilové dopravy, letectví a průmyslu.
Jak je to možné?
V přírodě se oxid uhličitý dostává do ovzduší sopečnou činností, tlením biomasy (rostlin, listí), vydechováním jak u zvířat, tak u člověka.
Po spuštění průmyslové revoluce se navíc přibyly další zdroje (těžký průmysl, letectví, automobilová doprava).
Zdálo by se, že spalováním fosilních paliv dává člověk do ovzduší takové množství uhlíku, že se musí zákonitě za pár sekund udusit. Přesto průmyslová revoluce trvá již zhruba od roku 1700, lidstvo se neudusilo, naopak dochází k nebývalému nárůstu populace.

Kyslík dodávají oceány
Mezi lidmi převládá mylný názor, že potřebný kyslík dodává pouze vegetace rostoucí na souši, ale to není pravda. I kdyby vegetace neubývalo, kyslík, který vyrobí fotosyntézou, zase spotřebuje na rozklad po odumření - tlení, kvašení, fermentaci.
Kdo tedy dodává kyslík, když ne suchozemská vegetace?
Jsou to mořské řasy.
Za vytvoření 1 kg sušiny (téměř čístý uhlík) darují do ovzduší 1 kg kyslíku. Ale řasy se po určité době ponoří, klesnou na dno oceánu a vezmou sebou, pro život na zemi, vzácný uhlík, který uvolňuje člověk svou činností z fosilních zdrojů, což časem může vyvolat nedostatek uhlíku na zemi.
Část řas znepříjemňuje koupání a plavbu v pobřežních vodách, jenže je to obrovský zdroj energie, kterou by člověk měl využívat. Stačí tento levný zdroj energie odlovit a fermentovat (hnojivo, metan), nebo vysušit a používat buď jako krmivo, či jako palivo.