Větrná elektrárna 6x větší výkon jak běžné větrníky
AD MOB
Že i větrné elektrárny nejsou u konce svého vývoje dokazuje řešení, které je 6x účinnější než klasické větrné elektrárny, jak je známe ze současnosti.
Klasická větrná elektrárna se skládá ze sloupu, vrtule a alternátoru na výrobu elektřiny. Pracuje až při dostatečné rychlosti větru, který je schopen vrtuli roztočit.
Nový systém pracuje na zákonu, že v místě, kde se potrubí zužuje dochází k zrychlení proudění.
Tedy vítr je vháněn do potrubí, kde ve zúžené části je umístěna turbína pro výrobu elektrické energie. Díky zúžení pak dostačuje k roztočení turbíny i rychlost větru něco přes 3 metry za sekundu, tedy zhruba 12 km za hodinu.
Z tohoto příkladu je zřejmé, jak je nebezpečné plošné zavadí něčeho pomocí regulací a příkazů. Představme si situaci, kdy by musely obce být vybaveny klasickými větrníky i za cenu, že se obce zadluží. Pak stačí jedno revoluční řešení a z projektu je bezcenné harampádí i s dluhem na krku.
Klasická větrná elektrárna se skládá ze sloupu, vrtule a alternátoru na výrobu elektřiny. Pracuje až při dostatečné rychlosti větru, který je schopen vrtuli roztočit.
Nový systém pracuje na zákonu, že v místě, kde se potrubí zužuje dochází k zrychlení proudění.
Tedy vítr je vháněn do potrubí, kde ve zúžené části je umístěna turbína pro výrobu elektrické energie. Díky zúžení pak dostačuje k roztočení turbíny i rychlost větru něco přes 3 metry za sekundu, tedy zhruba 12 km za hodinu.
Z tohoto příkladu je zřejmé, jak je nebezpečné plošné zavadí něčeho pomocí regulací a příkazů. Představme si situaci, kdy by musely obce být vybaveny klasickými větrníky i za cenu, že se obce zadluží. Pak stačí jedno revoluční řešení a z projektu je bezcenné harampádí i s dluhem na krku.
351LW NO topic_id
AD
Další témata ....(Topics)
Elektronické poplašné zařízení - alarmy - mají mnoho výhod, ale i nevýhod. Často se spustí jen při výpadku elektrického proudu a podobně. Lupič, který zná jejich umístění je může obejít, deaktivovat nebo vyřadit z provozu.
Studie prokázali, že tam, kde začali ke střežení objektů využívat hlídací psy, tam klesl počet pokusů o vyloupení až na nulu.
Jednak dle štěkotu strážný, či majitel za pár dnů rozezná o jaký štěkot se jedná. Bezpečně lze pak určit, zda pes štěká na cizího člověka, nebo jen oznamuje, že je na obchůzce.
Zloděje navíc odradí ostré psí zuby a navíc pes, jako jeden z mála strážců, je ochoten při výkonu služby obětovat i vlastní život za svého pána.
Studie prokázali, že tam, kde začali ke střežení objektů využívat hlídací psy, tam klesl počet pokusů o vyloupení až na nulu.
Jednak dle štěkotu strážný, či majitel za pár dnů rozezná o jaký štěkot se jedná. Bezpečně lze pak určit, zda pes štěká na cizího člověka, nebo jen oznamuje, že je na obchůzce.
Zloděje navíc odradí ostré psí zuby a navíc pes, jako jeden z mála strážců, je ochoten při výkonu služby obětovat i vlastní život za svého pána.
Jak se dělají peřiny - Jak se co dělá
- prachové peří je ne břiše hus, kachen a dalších vodních ptáků
- prachové peří je tvořeno navzájem propletenými vlákny, které tvoří kapsy
- vzduchové kapsy izolují před chladnou vodou
- peří se víří v komorách, nejlehčí prachové vystoupá nejvýš a přechází do další komory
- prachové peří se vyčistí, zbaví bakterií, roztočů a mastnoty
- přidají se antibakteriální a proti plísňové prostředky
- kontroluje se objemová hmotnost peří
- peří se nafouká do sypkoviny do jednotlivých kapes, které se pak prošijí na stroji
- sypkovina je hustá tkanina ze 100% bavlny a peří se z ní nedostane otvůrky ven
Jak se dělají peřiny - Jak se co dělá - video
**
Jak se dělají kleště - Jak se co dělá
- kleště vynález z doby zhruba 2000 let př.našim letopočtem
- na řeckých malbách bohové v kovárně používají kleště
- kleště dodnes používají zejména kováři, zámečníci, instalatéři, mechanici, ale i lékaři
- kleště se skládají z rukojetí, nýtu a čelistí
- díly kleští se formují v bucharu z rozžhaveného prutu ocele
- výkovek se vloží do lisu kde se odstřihnou přebytky
- na čelistech se vyfrézují zuby
- oba díly se izotermicky kalí při teplotě přes 800°C 2 hodiny
- pak se ponoří do studené vody pro stejnoměrné zakalení
- zuby čelistí se laserově zpevní
- oba díly se snýtují
- vše se obrousí do hladká kromě rukojetí
- laser gravíruje logo
- konce rukojetí se ponoří do tekutého vinylu
- pak se vloží do pece pro vytvrzení vinylu
Jak se dělají kleště - Jak se co dělá - video
**
Dobrý den,
nevím jestli tuhle otázku mohu prezentovat v tomto vláknu, ale nevím kam jinam s ním. Sháním vhodný olej pro ošetření 2 roky starého mahagonového stolu. Na ceně nezáleží, chci ovšem kvalitní olej. Doposud jsem používal různé značky, ale že by stůl nějak ošetřili, nebo mu dodali původní barvu, to se říct nedá. Poradíte prosím někdo? Děkuji za odpovědi!
nevím jestli tuhle otázku mohu prezentovat v tomto vláknu, ale nevím kam jinam s ním. Sháním vhodný olej pro ošetření 2 roky starého mahagonového stolu. Na ceně nezáleží, chci ovšem kvalitní olej. Doposud jsem používal různé značky, ale že by stůl nějak ošetřili, nebo mu dodali původní barvu, to se říct nedá. Poradíte prosím někdo? Děkuji za odpovědi!
Polím chybí miliony tun uhlíku.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
Editace: 2013-05-21 11:50:53
Počet článků v kategorii: 351
Url:vetrna-elektrarna-6x-vetsi-vykon-jak-bezne-vetrniky
AD
