Je používání řepky olejné jako biopaliva ekologické?
Za prvé je třeba nějak definovat, co je a co není ekologické.
Asi jedna z nejpřijatelnějších definicí ekologického chování bude tato:
Co je ekologické je i dlouhodobě ekonomické.
Například:
Ostrovní obyvatelé spálí všechny porosty na ostrově a pak všichni pomřou hladem.
Takové chování je dlouhodobě neracionální = neekonomické, tudíž můžeme říct, že i neekologické.
A nyní k té řepce.
Člověk používá biopaliva od doby, kdy dokázal využívat oheň.
Biopaliva jsou vlastně uhlík uložený v rostlinách, který je jimy získávaný převážně z půdy (organické zbytky), vody a ovzduší (CO2).
Uhlík obsahují i semena řepky, která jsou využívána i k vyrobě bionafty za účelem úspory fosilních paliv a tím snížení i emisí CO2.
Ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Uhlík, který rostlina získává z půdy je fosilní uhlík, který se tam dostal z odumřelých rostlin a ovzduší před milionem let, nebo je to uhlík, který tam dodali naši dědové, když pole hnojili chlévskou mrvou?
Pokud je to uhlík uložený do půdy před milionem let, můžeme bez nadsázky o něm hovořit jako o uhlíku fosilním (takže zase spalujeme fosilní palivo).
Další problém je, že cucáme uhlík z půdy, ale už jej tam, v současnosti nevracíme (nízký stav hospodářských zvířat = menší množství chlévské mrvy) v té míře, v jaké jej "těžíme".
Měníme černozem v písek.
Je toto jednání ekologické, tedy dlouhodobě ekonomické?
Obrázek: Masivní odebírání uhlíku z půdy, bez jeho zpětného navrácení - hnojení organickým hnojivem (kompost, chlévská mrva), mění úrodnou zem v poušť.
Asi jedna z nejpřijatelnějších definicí ekologického chování bude tato:
Co je ekologické je i dlouhodobě ekonomické.
Například:
Ostrovní obyvatelé spálí všechny porosty na ostrově a pak všichni pomřou hladem.
Takové chování je dlouhodobě neracionální = neekonomické, tudíž můžeme říct, že i neekologické.
A nyní k té řepce.
Člověk používá biopaliva od doby, kdy dokázal využívat oheň.
Biopaliva jsou vlastně uhlík uložený v rostlinách, který je jimy získávaný převážně z půdy (organické zbytky), vody a ovzduší (CO2).
Uhlík obsahují i semena řepky, která jsou využívána i k vyrobě bionafty za účelem úspory fosilních paliv a tím snížení i emisí CO2.
Ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Uhlík, který rostlina získává z půdy je fosilní uhlík, který se tam dostal z odumřelých rostlin a ovzduší před milionem let, nebo je to uhlík, který tam dodali naši dědové, když pole hnojili chlévskou mrvou?
Pokud je to uhlík uložený do půdy před milionem let, můžeme bez nadsázky o něm hovořit jako o uhlíku fosilním (takže zase spalujeme fosilní palivo).
Další problém je, že cucáme uhlík z půdy, ale už jej tam, v současnosti nevracíme (nízký stav hospodářských zvířat = menší množství chlévské mrvy) v té míře, v jaké jej "těžíme".
Měníme černozem v písek.
Je toto jednání ekologické, tedy dlouhodobě ekonomické?
Obrázek: Masivní odebírání uhlíku z půdy, bez jeho zpětného navrácení - hnojení organickým hnojivem (kompost, chlévská mrva), mění úrodnou zem v poušť.
364LW NO topic_id
AD
Další témata ....(Topics)
Silikagel - například sáčky obsahující gelové kuličky s nápisem Nejíst! - použití
- odstranění, pohlcování vlhkosti
- je nehořlavý, netoxický a chemicky inertní (přesto opravdu nejíst)
- pokud je již nasycen vodou je možné ho vysušit ohřátím na 120–150 °C a znovu použít
- v laboratořích se používají při práci s exsikátory (nádobami k vysoušení materiálu)
- používají se při uchovávání laboratorních vzorků
- dokáže vysušit na 40% vlhkosti
- Uplatnění v domácnosti
- v granulích pro domácího mazlíčky
- v dózách se semeny, rýží, luštěninami...
- v krabičkách s čaji, kořením...
- v sáčcích se semeny rostlin
- ve vakuových pytlích se skladovaným oblečením, aby nezatuchlo
- pomocí silikagelu dokonce někdy podaří rozchodit i utopený mobil, či menší elektroniku
Date: 17.12.2020 - 09:34
Jak se dělá kuchyňský mixér - Jak se co dělá
- na začátku 20. století vynález mixéru
- šlehací metly se vyrábějí z drátu na ohýbačkách řízených programem
- upevňování drátů k hliníkovému středu se provádí ručně
- u litých metel se odlitky vloží do nádoby s kuličkami a třesením kuličky uhladí nerovnosti
- důležitou součástí mixéru jsou závažíčka pro udržování konstantní rychlosti otáček mixéru bez ohledu na hustotu obsahu
- na osu mixéru se vyfrézuje šnekový závit pro otáčení
- na osu se přimontuje rotor motorku
- obal motůrku obsahuje stator
- smontuje se ovládací panel mixéru
- vyleští se tělo mixéru a nalakuje
- sestaví se elektromotor, vloží se stator, uhlíkové kartáče, přepážka, řídící panel
- do převodovky se dá mazivo
- dva základní díly se těsně přišroubují k sobě tak aby mazivo nevytékalo
- přišroubuje se stojan
- mixéry se musí zaběhnout a seřídit rychlost otáčení
- mixér musí vyvinout 200 otáček za minutu
- přidá se hnětací metla, vše se zkontroluje, vyleští a je hotovo
Jak se dělá kuchyňský mixér - Jak se co dělá - video
Polím chybí miliony tun uhlíku.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
Jak se dělají kleště - Jak se co dělá
- kleště vynález z doby zhruba 2000 let př.našim letopočtem
- na řeckých malbách bohové v kovárně používají kleště
- kleště dodnes používají zejména kováři, zámečníci, instalatéři, mechanici, ale i lékaři
- kleště se skládají z rukojetí, nýtu a čelistí
- díly kleští se formují v bucharu z rozžhaveného prutu ocele
- výkovek se vloží do lisu kde se odstřihnou přebytky
- na čelistech se vyfrézují zuby
- oba díly se izotermicky kalí při teplotě přes 800°C 2 hodiny
- pak se ponoří do studené vody pro stejnoměrné zakalení
- zuby čelistí se laserově zpevní
- oba díly se snýtují
- vše se obrousí do hladká kromě rukojetí
- laser gravíruje logo
- konce rukojetí se ponoří do tekutého vinylu
- pak se vloží do pece pro vytvrzení vinylu
Jak se dělají kleště - Jak se co dělá - video
Editace: 2016-05-29 10:07:58
Počet článků v kategorii: 364
Url:je-pouzivani-repky-olejne-jako-biopaliva-ekologicke