Je používání řepky olejné jako biopaliva ekologické?
Za prvé je třeba nějak definovat, co je a co není ekologické.
Asi jedna z nejpřijatelnějších definicí ekologického chování bude tato:
Co je ekologické je i dlouhodobě ekonomické.
Například:
Ostrovní obyvatelé spálí všechny porosty na ostrově a pak všichni pomřou hladem.
Takové chování je dlouhodobě neracionální = neekonomické, tudíž můžeme říct, že i neekologické.
A nyní k té řepce.
Člověk používá biopaliva od doby, kdy dokázal využívat oheň.
Biopaliva jsou vlastně uhlík uložený v rostlinách, který je jimy získávaný převážně z půdy (organické zbytky), vody a ovzduší (CO2).
Uhlík obsahují i semena řepky, která jsou využívána i k vyrobě bionafty za účelem úspory fosilních paliv a tím snížení i emisí CO2.
Ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Uhlík, který rostlina získává z půdy je fosilní uhlík, který se tam dostal z odumřelých rostlin a ovzduší před milionem let, nebo je to uhlík, který tam dodali naši dědové, když pole hnojili chlévskou mrvou?
Pokud je to uhlík uložený do půdy před milionem let, můžeme bez nadsázky o něm hovořit jako o uhlíku fosilním (takže zase spalujeme fosilní palivo).
Další problém je, že cucáme uhlík z půdy, ale už jej tam, v současnosti nevracíme (nízký stav hospodářských zvířat = menší množství chlévské mrvy) v té míře, v jaké jej "těžíme".
Měníme černozem v písek.
Je toto jednání ekologické, tedy dlouhodobě ekonomické?
Obrázek: Masivní odebírání uhlíku z půdy, bez jeho zpětného navrácení - hnojení organickým hnojivem (kompost, chlévská mrva), mění úrodnou zem v poušť.
Asi jedna z nejpřijatelnějších definicí ekologického chování bude tato:
Co je ekologické je i dlouhodobě ekonomické.
Například:
Ostrovní obyvatelé spálí všechny porosty na ostrově a pak všichni pomřou hladem.
Takové chování je dlouhodobě neracionální = neekonomické, tudíž můžeme říct, že i neekologické.
A nyní k té řepce.
Člověk používá biopaliva od doby, kdy dokázal využívat oheň.
Biopaliva jsou vlastně uhlík uložený v rostlinách, který je jimy získávaný převážně z půdy (organické zbytky), vody a ovzduší (CO2).
Uhlík obsahují i semena řepky, která jsou využívána i k vyrobě bionafty za účelem úspory fosilních paliv a tím snížení i emisí CO2.
Ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Uhlík, který rostlina získává z půdy je fosilní uhlík, který se tam dostal z odumřelých rostlin a ovzduší před milionem let, nebo je to uhlík, který tam dodali naši dědové, když pole hnojili chlévskou mrvou?
Pokud je to uhlík uložený do půdy před milionem let, můžeme bez nadsázky o něm hovořit jako o uhlíku fosilním (takže zase spalujeme fosilní palivo).
Další problém je, že cucáme uhlík z půdy, ale už jej tam, v současnosti nevracíme (nízký stav hospodářských zvířat = menší množství chlévské mrvy) v té míře, v jaké jej "těžíme".
Měníme černozem v písek.
Je toto jednání ekologické, tedy dlouhodobě ekonomické?
Obrázek: Masivní odebírání uhlíku z půdy, bez jeho zpětného navrácení - hnojení organickým hnojivem (kompost, chlévská mrva), mění úrodnou zem v poušť.
364LW NO topic_id
AD
Další témata ....(Topics)
Jak se dělají zapalovací svíčky - Jak se co dělá
- zapalovací svíčky umožňují přeskočení elektrické jiskry mezi jejími elektrodami a tím zapálení hořlavé směsi ve válci motoru
- zapalovací svíčky jsou umístěny v hlavě válce
- zapalovací svíčky byly vynalezeny na konci 19. století
- dobrá funkce znamená pravidelný chod motoru, nízkou spotřebu paliva, nízké emise, dlouhou životnost katalyzátoru
- Výroba zapalovací svíčky:
- hliníkový keramický prášek se smíchá z vodou a dalšími příměsmi
- směs se vysuší zpět na prášek
- z prášku se ve formě vylisuje izolátor, který se dále brousí do přesného tvaru
- izolátory se vloží do pece a vypálí, aby získaly tvrdost a odolnost
- jiný stroj vytvoří pouzdra svíček s šestihranem na obvodu a závitem pro dotažení, nebo uvolnění svíčky
- přivaří se niklovaný drát, jako uzemňovací elektroda
- provede se povrchová úprava těla svíčky
- označí se izolátory vytažené z pece popisem typu svíčky a jsou potaženy ochrannou vrstvou
- do izolátorů se vloží centrální elektrody a utěsní se práškem ze skla a kovu
- k izolátorům se přidají koncové šrouby, které budou tvořit spojení mezi centrální elektrodou a kabelem od rozdělovače
- izolátory se zahřejí a prášek se spojí čímž zajistí centrální elektrodu i šroubek proti vysunutí
- izolátory jsou nalisovány do pouzder svíčky
- zahne se boční elektroda směrem k centrální elektrodě
- svíčky projdou kontrolou, nastaví se vzdálenost elektrod a můžou se expedovat
Jak se dělají zapalovací svíčky - Jak se co dělá - video
Polím chybí miliony tun uhlíku.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
Označit rovnou linku můžeme pomocí
šňůry značkovací s křídou a vodováhou http://www.marbol.cz/snura-znackovaci-s-kridou-a-vodovahou/226
Nasypeme barvivo do nádobky značkovače (poslouží i nastrouhaná barevná křída ), jeden konec šňůry
zachytíme na hřebíčku, nebo přidrží spolupracovník.
Šňůru natáhneme až k místu kde má linka končit, napneme,
nadzvedneme asi 15 cm kolmo nad stěnu (jako tětivu luku)
a pustíme proti stěně. Část barvy se odstředivou silou přemístí
na stěnu a označí linku, kterou pak jen zvýrazníme, nebo
po jejím okraji lepíme BLUE DOLPHIN - pásku na malbu i fasádu.
Tato páska je lehce snímatelná a nezanechává zbytky lepidla a
umožní malovat rovný okraj, protože pokud
štětečkem přetáhneme mimo, tak barva zůstane na pásce,
ale pod pásku se nedostane (tvrdí výrobce), jelikož páska je nad horním okrajem linky.
Po malování a zaschnutí barvy pásku odstraníme.
šňůry značkovací s křídou a vodováhou http://www.marbol.cz/snura-znackovaci-s-kridou-a-vodovahou/226
Nasypeme barvivo do nádobky značkovače (poslouží i nastrouhaná barevná křída ), jeden konec šňůry
zachytíme na hřebíčku, nebo přidrží spolupracovník.
Šňůru natáhneme až k místu kde má linka končit, napneme,
nadzvedneme asi 15 cm kolmo nad stěnu (jako tětivu luku)
a pustíme proti stěně. Část barvy se odstředivou silou přemístí
na stěnu a označí linku, kterou pak jen zvýrazníme, nebo
po jejím okraji lepíme BLUE DOLPHIN - pásku na malbu i fasádu.
Tato páska je lehce snímatelná a nezanechává zbytky lepidla a
umožní malovat rovný okraj, protože pokud
štětečkem přetáhneme mimo, tak barva zůstane na pásce,
ale pod pásku se nedostane (tvrdí výrobce), jelikož páska je nad horním okrajem linky.
Citace:
Vlastní zkušenost: Jelikož barva mírně pod pásku zateče je dobré okraj malým štětečkem utěsnit barvou,
která se nachází pod páskou, tím by se již další barva neměla pod pásku dostat, ale záleží
taky na povrchu stěny, jak moc nerovností se na něm nachází.
Vlastní zkušenost: Jelikož barva mírně pod pásku zateče je dobré okraj malým štětečkem utěsnit barvou,
která se nachází pod páskou, tím by se již další barva neměla pod pásku dostat, ale záleží
taky na povrchu stěny, jak moc nerovností se na něm nachází.
Po malování a zaschnutí barvy pásku odstraníme.
Jak se dělají válečky - Jak se co dělá
- válečky se používají od roku 1940
- vynález používají malíři a natěrači
- látka se zpracuje na pruh
- na trubku se nanese kvalitní epoxidové lepidlo
- stroj navine látku kolem tyče mírně zešikma, aby postupovala od jednoho konce k druhému
- konce trubek se omotají lepící páskou
- trubky se po zatvrdnutí lepidla nařežou na válečky
- nejběžnější délka válečků je 19 a 24 cm
- vlákna na válečku se projedou kartáčem, aby se nadzvedla a načechrala
- upraví se konce válečků
- vyrobí se rukojeti k válečkům na vstřikovacím lisu z plastu, popřípadě z ohnutého drátu o průměru 10mm a plastové rukojeti
- na držák se navleče váleček do otvorů ložisek ve válečku
Jak se dělají válečky - Jak se co dělá - video
- Musíte si hlídat teplotu trnu je dobré jí měřit dotykovým teploměrem pro kontrolu, aby byla v rozmezí 250 až 270°C.
- Svářecí trny je nutné udržovat čisté, dokonale odmaštěné. Pozor nesmíte poškrábat teflonovou vrstvu, použijte jemný hadřík z nesyntetického materiálu!
- Spoje trubek a tvarovek musí být dokonale odmaštěny předepsaným přípravkem (líh, Tangit).
- Na řezání i srážení hran je dobré používat předepsané nástroje.
- Srážení hran je nutné aby nedošlo k shrnutí plastu při zasouvání trubky do tvarovky!
- Nad průměr trubky 50 mm je nutný i přípravek na svařování - uchyceni, zahřátí, vtlačení.
- Označte si hloubku a hlavně polohu spoje po slepení. Pokud máte již na jednom konci koleno, je třeba mít přesně vyzkoušenou polohu, protože díly se mohou po nahřátí do sebe jen zasunout, větší pootáčení by znamenalo možnost zničení spoje, který by pak prosakoval.
- Oba díly nahříváme současně.
- Délka ohřevu se řídí průměrem trubky a vytvořením výronku změklého plastu viz video.
**VIDEO YOUTUBE
Návod na polyfúzní svařování dokonale popsán viz odkaz níže
http://www.glynwed.cz/cs/prumyslove-aplikace/prumyslove-rozvody/pp-h/montazni-navod.html
**VIDEO YOUTUBE
Editace: 2016-05-29 10:07:58
Počet článků v kategorii: 364
Url:je-pouzivani-repky-olejne-jako-biopaliva-ekologicke
