Oxid uhličitý jako hnojivo pro rostliny

Na elektromobil mnohý člověk hledí, jako na automobil
budoucnosti, který je absolutně ekologický, bez negativních
vlivů na životní prostředí.
Jaká je však realita? Proč elektromobily již dávno nevytlačily
z provozu klasické automobily se spalovacími motory?
- výroba elektromobilu si vyžaduje mnohem větší spotřebu vzácných kovů, ale i kovů a materiálů, které mohou při uvolnění (autohavárie) v přírodě napáchat nemalé škody
- energetická náročnost na výrobu elektromobilu je mnohem vyšší jak u klasického automobilu
- následná demontáž elektromobilu představuje mnohem větší ekologická rizika, jako je tomu u klasického automobilu

Dobíjení akumulátoru solární a větrnou energií
- teoreticky v našich zeměpisných šířkách by bylo možné pomocí sluneční energie (pokud bude slunce svítit a bude dostatečná kapacita fotovoltaických článků, ale naše země svou polohou a počtem slunečních dnů jistě nepatří mezi solární "Kuvajty"), nebo dalšími alternativními zdroji (voda, vítr)

Dobíjení akumulátoru energii vyrobenou v tepelných elektrárnách
Tento způsob dobíjení je značně neekologický a neekonomický.
Zjednodušený příklad:
Z 1m3 zemního plynů se uvolní 10 kWh energie
- účinnost moderních uhelných a plynových elektráren 40 %, ztráty v přenosové soustavě 10%, k spotřebiteli se dostane v tomto případě přibližně 3,6 kWh energie ( to již jsme na účinnosti klasického benzínového motoru)
- účinnost akumulátoru zadáme na vynikajících 80% (ztráty při nabíjení zanedbáme) 3,6 kWh x 0,8 = 2,88 kWh
- účinnost elektromotoru elektromobilu (budeme velkorysí) dosadíme na 40% tedy 2,88 kWh x 0,4 = 1,152 kWh
Při použití elektřiny z elektrárny k provozu elektromobilu se využije k jeho pohybu přibližně jen 11% z využitelné energie určitého paliva.
U klasického automobilu s benzínovým pístovým motorem je účinnost tohoto motoru zhruba 35% využití energie uvolněné z paliva.

Seznam všech revizních techniků na revizi kotlů:
//www.aptt.cz/opravneni-ozo.php

Naprostá většina lidí je schopna dělat racionální rozhodnutí v soukromí, ale jakmile má tyto rozhodnutí uskutečnit veřejně, tak to raději vzdá a nechá se převálcovat hlupáky a to je veliká škoda. Každý člověk je v něčem geniální, umí něco, co ostatní ne. Má talent na zpěv, nebo je vnímavý, vyzná se v lidech, řemeslně zručný. Každá vlastnost nechť je Vám ku prospěchu. Naučte se to, aby Vám Vaše vlastnosti sloužily ku prospěchu. Jestliže máte zásadní pravdu, neopouštějte jí. Když jí neopustíte, tak i Vaši protivníci Vás začnou vnitřně uznávat a vážit si Vás. Z malých zrníček úspěchů si složíte svůj budoucí osud.

Jak se dělá nábytek - Jak se co dělá

historický nábytek byl z masivního dřeva
současný nábytek se vyrábí z dřevotřískových desek

Výroba dřevotřísky:

• do zásobníku se nasypou piliny - odpad ze závodů zpracovávajících dřevo
• vše se rozdrtí na malé kousky 0,7 mm a menší
• směs se vysuší na max 1,5% vlhkosti
• směs se třídí, prach se spaluje (pomáhá sušit směs) a hrubé kusy znovu melou
• z hrubých částic se dělá jádro desky
• jemnější částice budou tvořit povrchovou vrstvu
• částice se promísí s pojivem a lisují mezi válci do formy desky
• pojivo se vytvrdí teplem
• nepřetržitá deska se pak řeže na jednotlivé plotny
• plotny se nechají vychladnout, obrousí se a expedují k výrobci nábytku

Výroba nábytku:

• v továrně na nábytek se plotny pokryjí vzorem dřeva (impregnovaný papír) a laminují
• plotny se již nařežou na jednotlivé díly (dvířka, desky stolu, poličky)
• okraje dílů se upraví páskou z PVC, zažehlí a začistí
• dále se do dílů vrtají otvory na panty, zámky, kliky atd.
• stroj nachystá spojovací materiál (šroubky, vruty, kolíky) a zabalí je - kontrola se provádí vážením - pokud chybí šroubek tak váha neodpovídá
• jednotlivé díly se zabalí s návodem na složení do balíku a expedují do prodejen

Jak se dělá nábytek - Jak se co dělá - video

**

Ti starší si jistě pamatují doby, kdy všechny tekutiny a nápoje byly baleny do skleněných láhví.
S tím, jak byla postupně zvládnuta technologie výroby plastových obalů, začaly se tyto využívat i na tekutiny a nápoje. Znamenalo to snížení váhy výrobku což ocenily hlavně ženy, které chodily ověšeny těžkými nákupními taškami.
Igelitové obaly také znamenaly revoluční zvýšení hygieny prodeje (představa že nám vlašský salát někdo balí do novin je sice hrozná, ale takové případy se stávaly).
Nyní někteří pohlížejí na plastové obaly (tašky, sáčky, pytlíky), jako na zlo a chtějí je zakázat. Důvodem je, že část těchto obalů končí v přírodě (úmyslně, ale i náhodou) a hyzdí ji.
Otázkou zůstává, jak se projeví případný zákaz jejich používání na hygieně prodeje a nemocnosti obyvatelstva.
Totiž , pokud například nakoupíme maso a část krve nám unikne do plátěné tašky, tak je na pováženou, jestli takovou tašku máme dále používat a riskovat tím, že vážně onemocníme.

Závěrem:
Pokud lidé třídí odpad a plastové obaly končí tam, kde mají, nepředstavují pro lidstvo hrozbu, ale naopak zvyšují komfort a hygienu při balení výrobků a extrémně snižují nebezpečí infekční nákazy žloutenkou, salmonelou atd.