Prskavky (jak se co dělá - video)

Za prvé je třeba nějak definovat, co je a co není ekologické.
Asi jedna z nejpřijatelnějších definicí ekologického chování bude tato:
Co je ekologické je i dlouhodobě ekonomické.
Například:
Ostrovní obyvatelé spálí všechny porosty na ostrově a pak všichni pomřou hladem.
Takové chování je dlouhodobě neracionální = neekonomické, tudíž můžeme říct, že i neekologické.

A nyní k té řepce.
Člověk používá biopaliva od doby, kdy dokázal využívat oheň.
Biopaliva jsou vlastně uhlík uložený v rostlinách, který je jimy získávaný převážně z půdy (organické zbytky), vody a ovzduší (CO2).
Uhlík obsahují i semena řepky, která jsou využívána i k vyrobě bionafty za účelem úspory fosilních paliv a tím snížení i emisí CO2.

Ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Uhlík, který rostlina získává z půdy je fosilní uhlík, který se tam dostal z odumřelých rostlin a ovzduší před milionem let, nebo je to uhlík, který tam dodali naši dědové, když pole hnojili chlévskou mrvou?

Pokud je to uhlík uložený do půdy před milionem let, můžeme bez nadsázky o něm hovořit jako o uhlíku fosilním (takže zase spalujeme fosilní palivo).
Další problém je, že cucáme uhlík z půdy, ale už jej tam, v současnosti nevracíme (nízký stav hospodářských zvířat = menší množství chlévské mrvy) v té míře, v jaké jej "těžíme".
Měníme černozem v písek.
Je toto jednání ekologické, tedy dlouhodobě ekonomické?

Obrázek: Masivní odebírání uhlíku z půdy, bez jeho zpětného navrácení - hnojení organickým hnojivem (kompost, chlévská mrva), mění úrodnou zem v poušť.

Bednění - šalunk , šaluňk se používá se používá na vytvoření formy
pro sypaní a hutnění betonu.
Většinou se konstrukce po zatvrdnutí betonu odstraňuje, ale někdy
se ponechá a to například pokud je forma zhotovena z betonových
desek, které se pak stanou součástí celého bloku.
Bednění musí být řádně zajištěno, protože tlak betonu bude s výškou
dosahovat značných hodnot a došlo by k zborcení celé konstrukce i
k smrtelným úrazům.
Konstrukce musí být vodě odolná, aby se vlhkem nerozpadla.
Musí i pod tlakem betonu držet stálý tvar.
Bednění musí dostatečně těsnit, jinak beton bude unikat mezi spárami
a budou se vytvářet dutiny v betonu, což má negativní vliv na jeho
pevnost.
Nejčastějším materiálem na zhotovení bednění jsou dřevěná prkna
o tloušťce 25 mm. Výroba takového bednění je sice pracná, ale
můžete si jej přizpůsobit na míru, jak potřebujete.
Problém je, že většinou se takové bednění nedá použít opakovaně.

Firmy v současnosti používají systémové bednění, které se
montuje z panelů, čímž se značně zvýší produktivita práce
a bednění lze použít opakovaně.
Výhodou je, že bednění je dimenzováno na předepsané hodnoty a
má stabilní kotvící prvky, ale i přesto je zapotřebí vše řádně propočítat.

Důležité je, aby bednění nebylo odstraněno před řádným zatvrdnutím
betonu na předepsanou hodnotu, jinak může dojít k praskání betonu,
nebo zhroucení zabetonované části např. stropu, což je víc než
nebezpečné.

Velká spára mezi deskami bednění umožní unikání betonu z formy
a vytváření nežádoucích dutin v betonu, čímž je betonování znehodnoceno
viz obrázek.

Beton snese velké zatížení v tlaku, ale v tahu je pevnost betonu
mnohdy nedostačující (nosníky, mostní konstrukce, místa kde
dochází k průhybu konstrukce zatížením).
Z tohoto důvodu se do betonu přidávají ocelová lana o vysoké
pevnosti v tahu, která zabrání prasknutí nosníku.

Nákres nosníku s ocelovým lanem, která má snížit riziko prasknutí
nosníku - tzv. předpjatý beton. Lano musí být ukotveno v betonu tzv.
kotvou.


Předem předpjatý beton
K předpětí lana se může použít i elektro-ohřev. Teplem se lano
prodlouží, po zchladnutí vytvoří napětí, nebo se konstrukce
napne a zabetonuje, po zatuhnutí betonu již konstrukce vytváří
potřebné napětí.

Předpjatý beton se použil například při stavbě Nuselského mostu
v Praze.

Problém u větrných elektráren je složitý mechanismus, který sleduje směr
větru a musí natočit vrtuli do nejvhodnější polohy.
Tento problém odpadá u větrných turbín s lopatkami v horizontálním
směru - viz video domácí elektrárny dodávající při maximu 5,5 kW.

**

• Musíte si hlídat teplotu trnu je dobré jí měřit dotykovým teploměrem pro kontrolu, aby byla v rozmezí 250 až 270°C.
• Svářecí trny je nutné udržovat čisté, dokonale odmaštěné. Pozor nesmíte poškrábat teflonovou vrstvu, použijte jemný hadřík z nesyntetického materiálu!
• Spoje trubek a tvarovek musí být dokonale odmaštěny předepsaným přípravkem (líh, Tangit).
• Na řezání i srážení hran je dobré používat předepsané nástroje.
• Srážení hran je nutné aby nedošlo k shrnutí plastu při zasouvání trubky do tvarovky!
• Nad průměr trubky 50 mm je nutný i přípravek na svařování - uchyceni, zahřátí, vtlačení.
• Označte si hloubku a hlavně polohu spoje po slepení. Pokud máte již na jednom konci koleno, je třeba mít přesně vyzkoušenou polohu, protože díly se mohou po nahřátí do sebe jen zasunout, větší pootáčení by znamenalo možnost zničení spoje, který by pak prosakoval.
• Oba díly nahříváme současně.
• Délka ohřevu se řídí průměrem trubky a vytvořením výronku změklého plastu viz video.

**


Návod na polyfúzní svařování dokonale popsán viz odkaz níže
http://www.glynwed.cz/cs/prumyslove-aplikace/prumyslove-rozvody/pp-h/montazni-navod.html


**