Kam se poděl oxid uhličitý?
Týmy vědců si lamou hlavu, kam se poděl oxid uhličitý uvolňovaný do ovzduší
po řadu let spalováním fosilních paliv? Mělo by jej být v ovzduší mnohonásobně
více, než tomu je.
Malé děti znají odpověď okamžitě a řeknou Vám že:
Oxid uhličitý potřebují k svému růstu rostliny (stromy, keře, travní porost),
ale obrovské množství spotřebuje především vodní svět - řasy.
Tyto organismy štěpí CO2 na uhlík a kyslík který vydechují zpět
do ovzduší - vody. Ročně jsou takto rozloženy miliardy tun oxidu uhličitého.
Zeleň je třeba chránit!
Až lidstvo zvládne štěpení CO2 z ovzduší průmyslovým způsobem,
bude možné vytvářet jednoduše celou řadu dnešních paliv a to od plynů (propan-butan)
až po kapaliny (benzíny). CO2 pak bude velmi cennou surovinou.
Rafinerie na zpracování CO2 by mohly být budovány například na Sahaře,
a pro provoz využívat solární energii.
Farmy s řasami
Řasy a zvláště některé jejich druhy potřebují k svému růstu značné množství CO2.
Je to paradox, když pěstitelé těchto řas se potýkají s problémem, jak zajistit toto
obrovské množství CO2, protože řasy rostou tím rychleji, čím více CO2 mohou získat
a v ovzduší je koncentrace CO2 proně příliš nízká.
Nabízí se řešení - elektrárny vypouštějící CO2 by jej vháněli do bazénnů z řasami a
ty by jej rozkládaly na uhlík a kyslík při masivním růstu.
Sušené řasy by se mohli použít znovu, jako palivo v elektrárnách.
Bazény s řasami by opět mohly být umístěny v teplých oblastech například již zmiňované
Sahary a oxid uličitý do nich dopravován pomocí plynovodů z průmyslových oblastí Evropy.
Z těchto řas je možné pak vyrábět paliva například pro automobily, proto se jim říká
"zelená ropa budoucnosti".
po řadu let spalováním fosilních paliv? Mělo by jej být v ovzduší mnohonásobně
více, než tomu je.
Malé děti znají odpověď okamžitě a řeknou Vám že:
Oxid uhličitý potřebují k svému růstu rostliny (stromy, keře, travní porost),
ale obrovské množství spotřebuje především vodní svět - řasy.
Tyto organismy štěpí CO2 na uhlík a kyslík který vydechují zpět
do ovzduší - vody. Ročně jsou takto rozloženy miliardy tun oxidu uhličitého.
Zeleň je třeba chránit!
Až lidstvo zvládne štěpení CO2 z ovzduší průmyslovým způsobem,
bude možné vytvářet jednoduše celou řadu dnešních paliv a to od plynů (propan-butan)
až po kapaliny (benzíny). CO2 pak bude velmi cennou surovinou.
Rafinerie na zpracování CO2 by mohly být budovány například na Sahaře,
a pro provoz využívat solární energii.
Farmy s řasami
Řasy a zvláště některé jejich druhy potřebují k svému růstu značné množství CO2.
Je to paradox, když pěstitelé těchto řas se potýkají s problémem, jak zajistit toto
obrovské množství CO2, protože řasy rostou tím rychleji, čím více CO2 mohou získat
a v ovzduší je koncentrace CO2 proně příliš nízká.
Nabízí se řešení - elektrárny vypouštějící CO2 by jej vháněli do bazénnů z řasami a
ty by jej rozkládaly na uhlík a kyslík při masivním růstu.
Sušené řasy by se mohli použít znovu, jako palivo v elektrárnách.
Bazény s řasami by opět mohly být umístěny v teplých oblastech například již zmiňované
Sahary a oxid uličitý do nich dopravován pomocí plynovodů z průmyslových oblastí Evropy.
Z těchto řas je možné pak vyrábět paliva například pro automobily, proto se jim říká
"zelená ropa budoucnosti".
364LW NO topic_id
AD
Další témata ....(Topics)
Topná sezóna začíná podle vyhlášky ministerstva průmyslu a obchodu 1. září a končí 31. května.
Odkaz na stránky ministerstva průmyslu a obchodu - tam naleznete aktuální znění vyhlášky:
http://www.mpo.cz/hledani.html
Je-li teplota pod 13 stupňů Celsia dva dny po sobě a nelze-li očekávat její zvýšení, je možné dodávku teplota obnovit i dříve.
Vyhláška se nevztahuje na místní zvyklosti a dohody.
Odkaz na stránky ministerstva průmyslu a obchodu - tam naleznete aktuální znění vyhlášky:
http://www.mpo.cz/hledani.html
Je-li teplota pod 13 stupňů Celsia dva dny po sobě a nelze-li očekávat její zvýšení, je možné dodávku teplota obnovit i dříve.
Vyhláška se nevztahuje na místní zvyklosti a dohody.
Ponožka se vloží špicí napřed otvorem sáčku.
Pak se sáček vloží do vysavače a okraj ponožky s gumičkou navleče
přes upínací zařízení sáčku, aby ponožka nebyla vcucnuta do sáčku.
Protože některé sáčky mají uvnitř ještě látkové proužky pro lepší zachytávání prachu,
hledání předmětů je v nich složité.
Pokud je tam ta ponožka, tak ta se jen vytáhne, obsah vytřepe do krabičky a snadněji se nalezne hledaný předmět.
Pokud chceme nasát nějaký drobný předmět, může postačit kousek gázy přetáhnout přes špici koncovky vysavače a tím se drobný předmět přisaje na tuto gázu a pak jej snadno odebereme.
Můžeme zakoupit již k tomu účelu zhotovenou hubici, ale může nastat problém s průměrem, že nebude pasovat na náš vysavač a jeho trubici. Nebo nebudeme často hubici používat.
Pokud máme doma plastová brčka, tak je vsuneme do hubice na štěrbiny, zamotáme izolepou a máme hubici vyrobenou rychle a snadno. Stačí pak jen povolit poslední proužek izolepy, vytáhnou brčka a máme zase klasickou štěrbinovou hubici.
Date: 16.03.2021 - 13:13
Pokud chceme nasát nějaký drobný předmět, může postačit kousek gázy přetáhnout přes špici koncovky vysavače a tím se drobný předmět přisaje na tuto gázu a pak jej snadno odebereme.
Ponožka zachytí předměty, které lze pak snáze nalézt
Hubice na vysavač z brček na pití limonády
Někdy potřebujeme vysát prach mezi drobnými předměty, a nenasát je - například v šuplíku s podložkami, nebo v příborníku, či v úzké, hluboké spáře, kam se nedostane hubice.Můžeme zakoupit již k tomu účelu zhotovenou hubici, ale může nastat problém s průměrem, že nebude pasovat na náš vysavač a jeho trubici. Nebo nebudeme často hubici používat.
Pokud máme doma plastová brčka, tak je vsuneme do hubice na štěrbiny, zamotáme izolepou a máme hubici vyrobenou rychle a snadno. Stačí pak jen povolit poslední proužek izolepy, vytáhnou brčka a máme zase klasickou štěrbinovou hubici.
Date: 16.03.2021 - 13:13
Jak se dělají válečky - Jak se co dělá
- válečky se používají od roku 1940
- vynález používají malíři a natěrači
- látka se zpracuje na pruh
- na trubku se nanese kvalitní epoxidové lepidlo
- stroj navine látku kolem tyče mírně zešikma, aby postupovala od jednoho konce k druhému
- konce trubek se omotají lepící páskou
- trubky se po zatvrdnutí lepidla nařežou na válečky
- nejběžnější délka válečků je 19 a 24 cm
- vlákna na válečku se projedou kartáčem, aby se nadzvedla a načechrala
- upraví se konce válečků
- vyrobí se rukojeti k válečkům na vstřikovacím lisu z plastu, popřípadě z ohnutého drátu o průměru 10mm a plastové rukojeti
- na držák se navleče váleček do otvorů ložisek ve válečku
Jak se dělají válečky - Jak se co dělá - video
Polím chybí miliony tun uhlíku.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
Klasický provázkový třásňový - mop ždímání
Provázkový mop se nejlépe vyždímá stáčením mopu v košíku jako by šrouboval / dotahoval šroub a následně na mop zatlačit, nejlépe rukou uchopit tyčku těsně u plastového těla mopu , aby se nepřevrhl kbelík / nezlomila tyč a zatlačit mop řádně do košíku viz obrázek. Přesto provázkový mop drží více vodu, ale lze jej takto také vyždímat, že podlaha je pak jen vlhká.
Páskový mop (VILEDA) lze lépe vyždímat, jak běžný provázkový mop a nepouští kousky provázků
Tip:
Můžete mít více mopů, které po skončení práce vyperete, vyždímáte a necháte je proschnout do dalšího dne. Pak budou již jen vlhké a nezanechají podlahu mokrou. Nebo vše nakonec vytřít suchým mopem.
Vileda mop s rotačním ždímáním - odstřeďováním
Jeden z nejlepších mopů s rotačním ždímáním. Ždímací zařízení se roztáčí nožním pedálem. Stačí zhruba 5x sešlápnout a mop je již jen vlhký.www.eldum.cz/vileda-easy-wring-and-clean-turbo-mop-151153_d70776.html?whisperword=vileda
Víření usazeného písku a špíny v kbelíku
Na dně kbelíku se usazuje nečistota, kterou vždy rozvíříme proplachováním mopu. Buď používáme dva kbelíky - červený na opláchnutí a vyždímání po stírání a modrý kbelík na konečné propláchnutí a vyždímání.Pokud používáme jeden kbelík, tak na dno můžeme dát například napařovací nerez podložku pod knedlíky, aby se mop nedotýkal dna při proplachování.
Ploché mopy
Ploché mopy jsou vhodné na velké plochy - chodby a místnosti, kde nepřekáží nohy nábytku. Profesionálové mají několik náhradních, vyždímaných, navlhčených žínek (náhrada mopu) a ty mění v průběhu úklidu, takže se nezdržují s proplachováním a ždímáním vložky.LEIFHEIT Náhrada k mopu s mikrovláken pro co nejdokonalejší setření povrchu.
Žínka ze speciálních mikrovláken výborně zachycuje veškeré nečistoty a nezanechává za sebou chlupy.
Úklidové vozíky se ždímacími strojky
Úklidové vozíky se ždímacími strojky mají dva kbelíky na čistou / použitou vodu a ždímací strojek na ždímání mopu / vložky. Některé vozíky mají pod kbelíky vanu na náhradní vlhké a čisté mopy - vložky - náhrady a čistící prostředky. Tyto navlhčené náhradní vložky - mopy postačí mnohdy na celý úklid a pak si vložky můžete vyprat v klidu a nachystat na další použití.
Date: 06.04.2021 - 10:00
Editace: 1350900079
Počet článků v kategorii: 364
Url:kam-se-podel-oxid-uhlicity-id-286
