Kleště (jak se co dělá - video)

Základní ideou energetických štítků je, že kupující si velmi rychle v prodejně vybere spotřebič s nejmenší spotřebou energie, a tak se budou chovat všichni, čímž dojde k významnému snížení spotřeby energie.
Jak to vypadá v praxi?
Jestliže na počátku tohoto nápadu tyto štítky jen potvrzovaly, že značkové výrobky mají vynikající parametry i co se spotřeby energie týče, dnes už štítky jsou pro mnohé velmi nepřehledné, protože nejvyšší třídu má téměř každý spotřebič, a proto třída spotřeby A je doplňována ještě znaménkem +
Pro část nakupujících jsou pak již tyto štítky nepřehledné a raději před koupí výrobku spoléhají na recenze získané na internetu, které odráží zkušenost zákazníku, kteří si výrobek již zakoupili.

Čeká nás něco podobného u domů?
U domů a bytů je především problém, kdo v něm bydlí, a jaké má nároky na tepelný komfort (zatím co jeden protopí 15 kubíků dřeva za zimu, jeho sousedu v obdobném domě nestačí 40 - vždyť i ledničku má každý zapnutou na jiný stupeň chlazení ).
Další problém je k čemu štítek, když dům kupuji za účelem je zbourat.
Dále, jak správně změřit energetickou náročnost budovy, zda štítek odpovídá zkutečnosti?
Kupující pokud by kupoval dům za nízkých teplot kolem nuly a podobně, by mohl zkusit toto. Nyní 24 hodin se v domě nesmí topit a zkontroluji si, o kolik stupňů teplota poklesla, z toho si pak odvodím tepelné ztráty.
Změřit tepelný únik za chladného počasí pomocí termokamery, ALE POZOR. Dům musí být po určitou dobu vytápěn, aby únik tepla byl zřetelný. Tedy výsledek bude jiný pokud majitel prochladlého domu zatopil hodinu přede měřením, nebo topí nepřetržitě a zdi jsou prohřáté, tedy na kameře budou mnohem zřetelnější místa úniku tepla.
Můžete si zkusit vyžádat od prodávajícího účet, kolik protopí za sezónu, ale to je zase jen orientační, protože pokud bude vytápět objekt zčásti vlastním dřevem - palivem, pak k správným výsledkům nedojdete.

Závěrem:
Tak jako u nákupu elektrospotřebičů, tak i u budov si nejdříve vše ověřte a pečlivě zkontrolujte, aby jste předešli případným sporům a nepříjemnostem.

Jak se dělají džíny - Jak se co dělá

• Jeans Rifle Džíny
• nejpopulárnější oblečení na světě
• vynálezce Levi Strauss po kalifornské Zlaté horečce
• původně oblečení pro horníky z bavlny s měděnými nýty
• ročně se prodá za 40 miliard dolarů džín
• bavlna se češe ručně - sběrač sklidí 50 kg za den
• strojově pomocí kombajnu - za 5 minut 50 kg
• 1 tuna sběru obsahuje jen 400 kg bavlnového vlákna
• žoky bavlny se musí prosít a zbavit semen a všeho nežádoucího
• z 200 kg čisté bavlny se vyrobí 325 džín
• při výrobě bavlněného vlákna se musí všechny druhy bavlny promísit
• spřádání pramenů a předení pramenů
• z 20 gramů se dá vyrobit kilometr nitě
• barvení indigem - až na vzduchu zmodrá
• jednotlivé díly kalhot se nakreslí na stroji řízeném počítačem
• překopírují na papír a přiloží na vrstvy látky
• speciální pilkou dělníci vyřezávají jednotlivé díly
• šití džín spotřebuje 1,6 metru tkaniny
• džíny se žehlí
• a uměle se předšoupají, musíte vidět

Jak se dělají džíny - Jak se co dělá - video

Jak vyrobit lněné plátno - ruční postup - video

Postup:
Historické psaní o lnu ZDE

1. len je rostlina, pěstuje se na poli, po dozrání se vytrhá a sváže do malých snopů (kolem 10.srpna - augusta), suší se např. na půdě
2. ze stonku se pazdeří a tobolky odstraňují pomocí drhlenu
3. stonky již bez tobolek se rozloží na trávě aby se vyrosily ( narušení stonku pro snadnější odrolení pazdeří a uvolnění vlákna)
4. stonky se pak rozlámou na lamačce (trdlici)
5. na hřebenu se vyčeše vlákno
6. vlákno se spřede na kolovratu
7. ze spředených nití se tká plátno na tkalcovském stavu - plátno lze pak použít na šití oděvu

**
Date: 07.06.2020 - 08:13

Jak se dělá rostlinný olej - Jak se co dělá

• rostlinný olej se získává lisováním převážně semen a plodů rostlin
• hlavní plodiny pro výrobu rostlinného oleje jsou slunečnice, kukuřice, bavlník, sojové boby, len, konopí, sezam, canola (brukev řepka), kanolový olej
• Lisování za studena:
• jen malé podniky používají tuto technologii, ale olej je světlejší a chutnější
• semena slunečnice se nasypou do nízkotlakého lisu
• teplota při lisování nepřesáhne 40°C, odtud tedy název "lisování za studena"
• na lisování se používá vřetenový lis a je třeba bedlivě hlídat teplotu vznikající lisováním, aby olej nebyl znehodnocen
• ze 100 kg semen slunečnice se získá 38 litrů oleje vysoké kvality
• zbytky po lisování - pokrutiny - jsou používány, jako krmivo pro hospodářská zvířata
• po lisování se olej filtruje
• olej uchováváme ve skleněných tmavých láhvích, aby nebyl znehodnocen - plastové láhve jsou naprosto nevhodné

Jak se dělá rostlinný olej - Jak se co dělá - video

**

To je škoda, že mezi sebou neválčí. Jsou chytřejší, než lidé.