Přírodní kůže (jak se co dělá - video)
AD MOB
Jak se dělá přírodní kůže - Jak se co dělá
- přírodní kůži člověk používá od pravěku, impregnaci prováděl vtíráním tuku do kůže
- kůže je velmi odolný materiál a v mnoha případech je těžko nahraditelná
- kůže se získávají po porážce zvířat
- kůže je nutno vyčinit na usně
- kůže se rozřežou na poloviny a označí se kódem
- kůže se vloží do míchačky, kde se z ní oddělí srst
- do míchačky se napustí voda s hydrogensiřičitanem sodným a vápnem - chemická reakce zbaví kůži chlupů
- pak se kůže vyperou v kyselině, aby dobře vstřebávaly slaná činidla
- dále se kůže vloží do roztoku solí chrómu, které se vážou na kolagenová vlákna zbarví kůži do modra - od této chvíle již hovoříme o usní
- další stroj usně rozřeže na vrstvy, tloušťka každé vrstvy musí být stejná
- z odřezků bude semiš
- dále se usně činí v extraktu z vody, rostlin, stromové kůry, barviva, chemikálií pro pozdější odpuzování vody - usně získají hnědou barvu
- do usní se nyní vtírá škrob rozpuštěný ve vodě
- kůže se vyrovnávají a schnou přilepené na sklo škrobovým lepidlem, usně se nesráží a nekroutí se okraje
- po usušení se usně leští skleněným válcem a žehlí se na válcích
Jak se dělá přírodní kůže - Jak se co dělá - video
**
361LW NO topic_id
AD
Další témata ....(Topics)
Tuff Cat plastovou past na myši se povede snadno nastražit i méně zručným lidem.
Pokud dáte past do koridoru kudy myši chodí, mnohdy není třeba ani vkládat návnadu.
Myš vleze na spouštěcí mechanismus a past sklapne.
Novým pastím se myši vyhýbají, ale jakmile se jednou myš do ní chytí a zanechá na
ní pachové stopy, tak k ní myši ztratí respekt.
Pokud dáte past do koridoru kudy myši chodí, mnohdy není třeba ani vkládat návnadu.
Myš vleze na spouštěcí mechanismus a past sklapne.
Novým pastím se myši vyhýbají, ale jakmile se jednou myš do ní chytí a zanechá na
ní pachové stopy, tak k ní myši ztratí respekt.
Přidávám ještě možnost použití protiplísňových přípravků. Mezi ty spolehlivější patří přípravky na bázi aktivních sloučenin stříbra, jako je ansilver. Existují varianty jak pro prevenci tak i sanaci obytných prostor. Více info zde: //plisne-likvidace.cz
Hořčice se vysévá v druhé polovině srpna, aby do orby podzimní
vytvořila mohutný stonek.
- množství na m2 je 1 až 10 gramů
- na 100m2, 100 až 1000 gramů
Do jalové půdy sejeme více, protože hořčice bude drobnější.
Půdu před setím je dobré nakypřit, aby semínka zapadla
do půdy. Je možné i přehrábnout železnými hráběmi po setí.
Ideální vše provést před deštěm.
vytvořila mohutný stonek.
- množství na m2 je 1 až 10 gramů
- na 100m2, 100 až 1000 gramů
Do jalové půdy sejeme více, protože hořčice bude drobnější.
Půdu před setím je dobré nakypřit, aby semínka zapadla
do půdy. Je možné i přehrábnout železnými hráběmi po setí.
Ideální vše provést před deštěm.
Jak se dělá štětec - Jak se co dělá
- štětce slouží k rovnoměrnému rozetření nátěru z barvy
- pro latexové barvy je vhodný štětec s nylonovými, nebo polyesterovými vlákny
- pro olejové barvy jsou nejlepší štětce z přírodních štětin (prasečí štětiny atd.)
- každý štětec obsahuje až 5 různých délek chlupů, díky tomu je pak patřičně tuhý
- štětiny se vloží do skládacího stroje, učešou se, odstraní se křivé chlupy
- rozloží se a všechny délky se smíchají dohromady
- postavené štětiny se sklepou, aby měly rovnou základnu kořene štětin
- držák, který obepíná štětiny je z plechového pásku
- pásek se navroubkuje, aby lépe držel štětiny a spojí na koncích
- stroj nalisuje určené množství do plechového držáku a štětiny přečnívají na obou koncích
- na jednom u kořene štětin se mezi štětiny vloží lepenka a štětiny se zatlačí zpět do držáku tak, aby do držáku bylo možno vložit rukojeť štětce
- rukojeti se vyrábí většinou z plastu, nebo dřeva
- rukojeti se povrchově upravují postupným máčením ve vanách s příslušnými barvami
- do držáků se nalije epoxidové lepidlo, které prosákne štětinami a drží je pohromadě, navíc po vložení rukojeti, přilepí i jí do držáku
- rukojeť v držáku se ještě zajistí hřebíky, či šroubky
- na rukojeť lze natisknout logo společnosti
Jak se dělá štětec - Jak se co dělá - video
**
Polím chybí miliony tun uhlíku.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
S razantní změnou ekonomického prostředí v České republice po roce 1989 došlo také i na naše zemědělství. Z počátečního nadšení, že se vše bude dělat jinak a lépe se zatím ne vše tak opravdu děje.
Sice není možné házet všechnu vinu na zemědělce, ale zainteresovaný pozorovatel si všiml, že se již téměř nehnojí chlévskou mrvou, tedy organickým uhlíkem. Přitom dříve každý sedlák věděl, že pokud chce odvézt z pole například vlečku řepy, tak tam musí nejdříve dovézt fůru hnoje. S tím tak problém nebyl, protože se dříve vše, co patřilo do kompostu - hnoje, tam taky dávalo. Dále se vědělo, že v naší převážně kopcovité krajině, nelze pole přehnojit. Prostě část uhlíku byla každým rokem odplaveno do řek a tak se spíše hnojení nedostávalo, než by ho bylo nazbyt. Po roce 1948 nastalo období drancování půdy, kdy meze byly rozorány, hlubokou orbou se raboval uhlík uložený v hlubších vrstvách půdy a následně byla i vyšší sklizeň po určitou dobu. Avšak rozorání mezí si bralo krutou daň. Hlavně v kopcovitém terénu docházelo k erozi půdy a vyplavování organického uhlíku. Po roce 1989 nedošlo k razantnímu zlepšení, ba naopak. Téměř se vytratila živočišná výroba ze zemědělství a pro půdu jeden z posledních zdrojů organického uhlíku - chlévské mrvy.
Masivní pěstování řepky vysává z půdy poslední zbytky živin, aniž by byl vytěžený uhlík vracen zpět do půdy. Rostliny pak přežívají, doslova, z uhlíku zachyceného z produkce výfukových plynů a průmyslové výroby.
Když je suché počasí může každý vidět na neosetých polích v kopcovitém terénu, jak se díky drancování uhlíku, mění rok od roku jen v písek a poušť. Bez tun, chemie by pak byla sklizeň z těchto polí, minimální, ba téměř nulová.
Kdysi, na pohled, hnědá půda dnes připomíná poušť.
Bývalé velkokapacitní hnojiště dnes slouží jako úložiště nepořádku. Není dobytek, není chlévská mrva.
Editace: 20.8.2018 - 14:37
Počet článků v kategorii: 361
Url:jak-se-dela-prirodni-kuze
AD
