Dřeváky (jak se co dělá - video)

Okapový žlab opatříme lesklým povrchem odrážejícím sluneční paprsky.
Středem žlabu v jeho ohnisku povedeme černou trubici, na kterou bude
směřovat odražené sluneční záření a tím jí bude zahřívat.
Můžete vyzkoušet vše zakrýt sklem a dát více žlabů vedle sebe
do dřevěného rámu.

Obrázek principu kolektoru zhotoveného z okapového žlabu.

Proč se sekačka ucpává

Sekačku lze čistit jen s vypnutým, chladným motorem, odpojit i zapalovací svíčku (sundat fajfku).
Nádržka na benzín musí být prázdná, pokud sekačku naklápíme, či překlápíme.
U elektrických sekaček je třeba i odpojit kabel (vytáhnout vidlici ze zásuvky)!

• - kontrola ostrosti nožů - tupé nože snižují otáčky motoru a zhorší vyhazování trávy do koše
• - buben sekačky udržujte v čistotě - stará, zaschlá tráva a hlina nedovolí klouzání nové trávy po bubnu
• - konzervace nože a kovových částí bubnu mimo sezónu, či při odstávkách / někdo používá WD-40 , na čistém povrchu tráva tak neulpí
• - vysoká tráva, častěji kosit, nebo zvýšit nastavení sekačky/nožů nad terénem páčkou zpravidla u jednoho z kol
• - vysoká tráva, zkusit naklopit sekačku na sebe, přední kola jsou více nad terénem, ale pozor na mazání motoru, některé špatně mažou, když jsou dlouho naklopené a mohou se zadřít!
• - mokrá tráva, počkat až oschne
• - zbytky staré trávy, sena mezi novou travou
• - rychlý posuv, jízda - sekačka nestačí vyhazovat pokosenou trávu
• - malý vyhazovací otvor sekačky do koše - nevhodná konstrukce sekačky
• - plný koš, vysypat trávu
• - ucpaná látka-síťovina koše, vyčistit
• - slabý motor sekačky - motor rychle ztrácí otáčky a dusí se / séct častěji, pomaleji, nebo si pořídit vhodnější

Sekačku při čistění nikdy nenaklánět na stranu, kde je sací filtr vstupního vzduchu, jinak olej nateče do filtru a nehodnotí jej. Ani na stranu výfuku není vhodné naklánět sekačku, vyjma vypouštění oleje přes napouštěcí otvor. Sekačku naklonit na stranu řidítek, kdy se usazeniny z oleje nedostanou do otvorů výfuku a sání - pokud výrobce neuvádí jinak.

Jak se dělá kameninové potrubí - Jak se co dělá

• kameninové trubky slouží nejvíce jako součást kanalizační sítě
• první kameninová kanalizace byla již v Babylónu
• trubky musí snést velký tlak všeho, co je nad nimi
• kanalizační trubky nesmí korodovat
• materiál na výrobu kanalizačních trubek je jíl a jílová břidlice
• materiál se namele
• přidá se voda a vše se řádně promíchá
• ve formě se z materiálu vylisuje trubka
• trubka má na jedné straně hrdlo pro připojení další trubky
• obdobně se lisuji i komínové tvárnice
• materiál je v té době měkký a lze je krájet drátem
• trubky se musí sušit v sušičce nejméně 24 hodin
• ve vypalovací peci jsou pak 50 hodin kdy dojde ke zeskelnatění spojení částeček minerálů
• do vypálených trubek se klepne kladivem zda mají zvonivý zvuk - prasklé trubky nerezonují a musí se vyřadit
• do hrdel se nalije hmota která bude tvořit těsnění
• na druhém konci se taktéž vytvoří těsnící kruh
• spoj je testován a vydrží tunu zatížení
• hydraulický test zkouší jaký tlak trubka vydrží

Jak se dělá kameninové potrubí - Jak se co dělá - video

**VIDEO YOUTUBE

Kopretina bílá (Leucanthemum vulgare)

Zajímavosti:
Je velmi podobná heřmánku, ale ten má okvětní lístky svěšené více dolů, kopretina má lístky mírně vzhůru. V Rusku jí často nazývají, stejně jako heřmánek, "romaška". Kvete na konci května (dle oblasti i později). Dříve bylo její kvetení znamením k započatí první senoseče (zhruba od 20.května).
V angličtině nese název "ox-eye daysi", což by se dalo přeložit jako volské-oko sedmikráska (sedmikráska volské-oko).

Kvetoucí kopretiny na louce:

Léčivé účinky:
Květy a list údajně zmírňují kašel a jsou zdrojem vitamínu B. Také mají hojivé účinky na rány, žaludeční vředy, hemeroidy, ale heřmánek pravý je mnohem známější, takže je pro tyto účely patrně i vhodnější.

Date: 28.05.2020 - 08:39

Dnes a denně slyšíme, že je atmosféra přesycena oxidem uhličitým, ale je to opravdu tak?
Částečně ano a to v místech, kde je velká koncentrace zdrojů oxidu uhličitého s jeho špatným rozptylem, ale měření ukazují, že kyslíku je v ovzduší stále 21% i přes masivní rozvoj automobilové dopravy, letectví a průmyslu.
Jak je to možné?
V přírodě se oxid uhličitý dostává do ovzduší sopečnou činností, tlením biomasy (rostlin, listí), vydechováním jak u zvířat, tak u člověka.
Po spuštění průmyslové revoluce se navíc přibyly další zdroje (těžký průmysl, letectví, automobilová doprava).
Zdálo by se, že spalováním fosilních paliv dává člověk do ovzduší takové množství uhlíku, že se musí zákonitě za pár sekund udusit. Přesto průmyslová revoluce trvá již zhruba od roku 1700, lidstvo se neudusilo, naopak dochází k nebývalému nárůstu populace.

Kyslík dodávají oceány
Mezi lidmi převládá mylný názor, že potřebný kyslík dodává pouze vegetace rostoucí na souši, ale to není pravda. I kdyby vegetace neubývalo, kyslík, který vyrobí fotosyntézou, zase spotřebuje na rozklad po odumření - tlení, kvašení, fermentaci.
Kdo tedy dodává kyslík, když ne suchozemská vegetace?
Jsou to mořské řasy.
Za vytvoření 1 kg sušiny (téměř čístý uhlík) darují do ovzduší 1 kg kyslíku. Ale řasy se po určité době ponoří, klesnou na dno oceánu a vezmou sebou, pro život na zemi, vzácný uhlík, který uvolňuje člověk svou činností z fosilních zdrojů, což časem může vyvolat nedostatek uhlíku na zemi.
Část řas znepříjemňuje koupání a plavbu v pobřežních vodách, jenže je to obrovský zdroj energie, kterou by člověk měl využívat. Stačí tento levný zdroj energie odlovit a fermentovat (hnojivo, metan), nebo vysušit a používat buď jako krmivo, či jako palivo.