Písty (jak se co dělá - video)

Když vidíme jak bujně rostly solární parky kolem našich obcí
nejeden člověk si kladl otázku, jak uchovat energii vyrobenou fotovoltaickými
články v letním období, kdy je její spotřeba nejmenší na období, kdy je
jí potřeba nejvíce tedy na zimu (nebo noc).

Akumulátory
Akumulátory se nabíjí v době slunečního svitu a energii lze takto skladovat
až do doby jejich vybití.
Problém je že se nabité akumulátory samovolně vybíjí aniž bychom je využívali a proto
se nejvíce používají, jako okamžitý zdroj energie například v nočních hodinách.


Fotosyntéza
Rostliny, keře, stromy to dělají velmi užitečně a pro člověka zcela zatím nenahraditelným
způsobem, dokážou ze vzduchu získávat CO2, rozkládat jej na pro nás životně důležitý kyslík
a uhlík jenž dokážou ukládat do svých těl, nebo plodů. Uhlík uložený v dřevě stromů
pak navíc můžeme využít k topení v době kdy to nejvíce potřebujeme.
Tedy první způsob jak uchovat energii na období, kdy jí budeme nejvíce potřebovat je
využít nějakou chemickou rekci například takovou, jakou používají rostliny. Je to
jen otázkou času, kdy člověk vynalezne (zdokonalí) princip přeměny vzdušného CO2
na uhlík a kyslík, tak jak to umí rostliny a pak zpětně takto získaný uhlík využit k uvolnění
energie v zimním období.

Elektrolýza vody //cs.wikipedia.org/wiki/Elektrol%C3%BDza
U záporné elektrody se tedy vylučuje z roztoku vodík, u kladné elektrody se vylučuje kyslík,
který při zpětné reakci z vodíkem uvolní část energie dodané do procesu elektrolýzy.
Energetická účinnost elektrolýzy vody (získaná chemická energie/dodaná elektrická energie) dosahuje v praxi 60-70%

Přečerpávání vody
za dne se elektřina využije k čerpání vody do horní nádrže a v noci se tato
voda pouští přes turbínu do dolní nádrže a tak se získá část energie v době, kdy
již slunce nesvítí.


Další způsob se používá u kolektorů, které ohřívají vodu pomocí sluneční energie.
Tato horká voda ohřátá sluncem se vhání do podzemních rezervoárů ponejvíce přirozených a studená
se čerpá zpět do systému kolektorů k dalšímu ohřevu.
V zimním období se pak teplá voda z podzemní nádrže využívá k vytápění objektů a
to ponejvíce pomocí tepelných čerpadel.

Usnadnění pytlování sypkých hmot

Budeme potřebovat:
1 nepotřebný kbelík plastový, průměru takového, se dal na něj nasoukat patřičný pytel.

• Z kbelíku odstraníme dno.
  
• Nasoukáme na něj pytel.
• Postavíme na zem a naházíme písek, či jiný materiál.
• Jakmile je kbelík téměř plný, tak ho jen vysunujeme směrem vzhůru i s nařaseným pytlem, který se začne plnit odspodu.
• Pak zase dosypeme kbelík a zase posunujeme vzhůru i s řasením, které postupně uvolňujeme, dokud pytel nenaplníme na potřebnou úroveň viz obrázek.

Date: 29.07.2020 - 09:35

Je složený s mnoha lamel. Stačí přitisknout ke tvaru a ten
se do kopírovače vtiskne.
Pak se podle tohoto tvaru upraví například sádrokarton
a nebo polystyrén atd.
Bořkův tvarovač umožňuje zkopírovat a překreslit tvar nepravidelných předmětů, které jsou obtížně označitelné, aby se vytvořila okamžitá šablona pro označování přesných řezů, protože se dokonale přizpůsobuje tvaru a udržuje jeho vzorec.

https://nakupino.cz/produkt/borkuv-kopirovac/
**

Granule je nutné dávkovat, aby je pozřelo, co nejvíce
jedinců, musí se denně doplňovat do misek určené množství
granulí. Velké množství na jednom místě není tak efektivní, jako
více míst s několika granulemi, protože je větší naděje, že
návnadu sní více jedinců.
Problém je v tom, že ne vždy je možné denně dávkovat určité
množství granulí ručně, když například na chalupu přijíždíme jen
jednou za týden, nebo i za delší dobu.
Tento problém by snadno vyřešil dávkovač jedu se zásobníkem.
Skládal by se z krmítka, ozubeného kola a zásobníku granulí.
Kolo by se každých 24 hodin pootočilo o jeden zub a vypadlo
by tolik granulí, co by se vlezlo do mezery mezi zuby.
Jednalo by se o stejný princip, jako je u secí mašiny na setí
obílí viz obrázek.
Obrázek - dávkovač granulí k hubení potkanů a myší

Ohon může kometu i předběhnout

Z našeho světa jsme zvyklí, že když jedeme na kole, tak vlasy, nebo oblečení plápolají za námi. Tento jev způsobuje odpor vzduchu, který stojí na místě (kdy nefouká vítr) a my se pohybujeme. Okolní vzduch nás brzdí a co je lehčí, tak za námi plápolá.

Ne toliko u komety. Ve Vesmíru je vzduchoprázdno - vakuum, ale každé těleso něco vyzařuje např. elektromagnetické vlny - proud částic. Čím je těleso teplejší a větší, tím větší proud částic z něj vystřeluje. U Slunce tomuto jevu říkáme Sluneční vítr a sluneční záření. Sluneční záření dokáže vyvinout 10 000 krát větší tlak na plochu, než Sluneční vítr.

Právě tyto radiace způsobí, že chvost komety směřuje vždy po směru tohoto větru/záření.
Plyny směřují vždy kolmo od Slunce, ale na prachové částice a úlomky již působí daleko více gravitace Slunce a vytvářejí zakřivenou stopu. Pokud se kometa blíží ke Slunci, tak nám to připadne normální, pokud se od Slunce vzdaluje, tak nás to překvapí.
V případě Slunečního větru a záření je to přeci jen lehčí na pochopení proč se tak děje.
Částice vystřelované ze Slunce mají mnohonásobně vyšší rychlost (450km/s Sluneční vítr) (a fotony se šíří rychlostí světla), než vzdalující se kometa (např. 70km/s) a vytváří tlak na její ohon a tlačí jej směrem od Slunce. Proto její prachoplynný chvost jí může předběhnout, i když se vzdaluje od Slunce.

Co se děje s ohonem komety

Ohon komety (plyny a prach) je z velké části nenávratně ztracen.
Někdy ani jádro komety nepřežije přiblížení ke Slunci a rozpadne se působením gravitace a tepla.
Občas některá kometa dopadne i na povrch Slunce. Date: 25.07.2020 - 09:04