Rostlinný olej (jak se co dělá - video)
Jak se dělá rostlinný olej - Jak se co dělá
- rostlinný olej se získává lisováním převážně semen a plodů rostlin
- hlavní plodiny pro výrobu rostlinného oleje jsou slunečnice, kukuřice, bavlník, sojové boby, len, konopí, sezam, canola (brukev řepka), kanolový olej
- Lisování za studena:
- jen malé podniky používají tuto technologii, ale olej je světlejší a chutnější
- semena slunečnice se nasypou do nízkotlakého lisu
- teplota při lisování nepřesáhne 40°C, odtud tedy název "lisování za studena"
- na lisování se používá vřetenový lis a je třeba bedlivě hlídat teplotu vznikající lisováním, aby olej nebyl znehodnocen
- ze 100 kg semen slunečnice se získá 38 litrů oleje vysoké kvality
- zbytky po lisování - pokrutiny - jsou používány, jako krmivo pro hospodářská zvířata
- po lisování se olej filtruje
- olej uchováváme ve skleněných tmavých láhvích, aby nebyl znehodnocen - plastové láhve jsou naprosto nevhodné
Jak se dělá rostlinný olej - Jak se co dělá - video
364LW NO topic_id
AD
Další témata ....(Topics)
Za prvé je třeba nějak definovat, co je a co není ekologické.
Asi jedna z nejpřijatelnějších definicí ekologického chování bude tato:
Co je ekologické je i dlouhodobě ekonomické.
Například:
Ostrovní obyvatelé spálí všechny porosty na ostrově a pak všichni pomřou hladem.
Takové chování je dlouhodobě neracionální = neekonomické, tudíž můžeme říct, že i neekologické.
A nyní k té řepce.
Člověk používá biopaliva od doby, kdy dokázal využívat oheň.
Biopaliva jsou vlastně uhlík uložený v rostlinách, který je jimy získávaný převážně z půdy (organické zbytky), vody a ovzduší (CO2).
Uhlík obsahují i semena řepky, která jsou využívána i k vyrobě bionafty za účelem úspory fosilních paliv a tím snížení i emisí CO2.
Ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Uhlík, který rostlina získává z půdy je fosilní uhlík, který se tam dostal z odumřelých rostlin a ovzduší před milionem let, nebo je to uhlík, který tam dodali naši dědové, když pole hnojili chlévskou mrvou?
Pokud je to uhlík uložený do půdy před milionem let, můžeme bez nadsázky o něm hovořit jako o uhlíku fosilním (takže zase spalujeme fosilní palivo).
Další problém je, že cucáme uhlík z půdy, ale už jej tam, v současnosti nevracíme (nízký stav hospodářských zvířat = menší množství chlévské mrvy) v té míře, v jaké jej "těžíme".
Měníme černozem v písek.
Je toto jednání ekologické, tedy dlouhodobě ekonomické?
Obrázek: Masivní odebírání uhlíku z půdy, bez jeho zpětného navrácení - hnojení organickým hnojivem (kompost, chlévská mrva), mění úrodnou zem v poušť.
Asi jedna z nejpřijatelnějších definicí ekologického chování bude tato:
Co je ekologické je i dlouhodobě ekonomické.
Například:
Ostrovní obyvatelé spálí všechny porosty na ostrově a pak všichni pomřou hladem.
Takové chování je dlouhodobě neracionální = neekonomické, tudíž můžeme říct, že i neekologické.
A nyní k té řepce.
Člověk používá biopaliva od doby, kdy dokázal využívat oheň.
Biopaliva jsou vlastně uhlík uložený v rostlinách, který je jimy získávaný převážně z půdy (organické zbytky), vody a ovzduší (CO2).
Uhlík obsahují i semena řepky, která jsou využívána i k vyrobě bionafty za účelem úspory fosilních paliv a tím snížení i emisí CO2.
Ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Uhlík, který rostlina získává z půdy je fosilní uhlík, který se tam dostal z odumřelých rostlin a ovzduší před milionem let, nebo je to uhlík, který tam dodali naši dědové, když pole hnojili chlévskou mrvou?
Pokud je to uhlík uložený do půdy před milionem let, můžeme bez nadsázky o něm hovořit jako o uhlíku fosilním (takže zase spalujeme fosilní palivo).
Další problém je, že cucáme uhlík z půdy, ale už jej tam, v současnosti nevracíme (nízký stav hospodářských zvířat = menší množství chlévské mrvy) v té míře, v jaké jej "těžíme".
Měníme černozem v písek.
Je toto jednání ekologické, tedy dlouhodobě ekonomické?
Obrázek: Masivní odebírání uhlíku z půdy, bez jeho zpětného navrácení - hnojení organickým hnojivem (kompost, chlévská mrva), mění úrodnou zem v poušť.

Nejlepší návnady by měly být aromatické, aby je hlodavci snadno nalezly:
- čokoláda s obsahem kokosu
- ořech vlašský - jádro
- arašíd
- špek
- čokoláda
- škvarky /můžete je znovu zahřát, aby nádherně voněly)
- opražený chléb pokapaný MAGI kořením,
- sýr tvrdý (kousek plátku děrovaného sýru dělá divy)
Můžete také použít jed na myši - granule například Ratimor,
ale ne jako požer, nýbrž dáte pár granulí do uzavřené skleničky s kovovým víčkem,
které pevně dotáhněte. Nejdříve však do víčka udělejte několik
otvorů, aby aroma z granulí přilákalo myši.
Kolem skleničky nastražte pasti.
Skleničku označte řádně, že obsahuje jedovaté granule!
- čokoláda s obsahem kokosu
- ořech vlašský - jádro
- arašíd
- špek
- čokoláda
- škvarky /můžete je znovu zahřát, aby nádherně voněly)
- opražený chléb pokapaný MAGI kořením,
- sýr tvrdý (kousek plátku děrovaného sýru dělá divy)
Můžete také použít jed na myši - granule například Ratimor,
ale ne jako požer, nýbrž dáte pár granulí do uzavřené skleničky s kovovým víčkem,
které pevně dotáhněte. Nejdříve však do víčka udělejte několik
otvorů, aby aroma z granulí přilákalo myši.
Kolem skleničky nastražte pasti.
Skleničku označte řádně, že obsahuje jedovaté granule!
Systém Certiko má svůj původ v USA, kde je
velmi oblíben.
Základem stavby je dřevěná sloupková konstrukce.
Stavba domu je velmi rychlá. Střecha může byt
kryta pálenou taškou.
Samozřejmostí je zateplení.
Cena Certiko domu se odvíjí od zastavěné plochy,
počtu místností, použité střešní krytiny atd.
V roce 2012 se cena Certiko domu pohybovala kolem 2 000 000 korun českých.
Zrychlené video ukazuje montáž domu ve 3 minutách.
**VIDEO YOUTUBE
velmi oblíben.
Základem stavby je dřevěná sloupková konstrukce.
Stavba domu je velmi rychlá. Střecha může byt
kryta pálenou taškou.
Samozřejmostí je zateplení.
Cena Certiko domu se odvíjí od zastavěné plochy,
počtu místností, použité střešní krytiny atd.
V roce 2012 se cena Certiko domu pohybovala kolem 2 000 000 korun českých.
Zrychlené video ukazuje montáž domu ve 3 minutách.
**VIDEO YOUTUBE
Když vidíme jak bujně rostly solární parky kolem našich obcí
nejeden člověk si kladl otázku, jak uchovat energii vyrobenou fotovoltaickými
články v letním období, kdy je její spotřeba nejmenší na období, kdy je
jí potřeba nejvíce tedy na zimu (nebo noc).
Akumulátory
Akumulátory se nabíjí v době slunečního svitu a energii lze takto skladovat
až do doby jejich vybití.
Problém je že se nabité akumulátory samovolně vybíjí aniž bychom je využívali a proto
se nejvíce používají, jako okamžitý zdroj energie například v nočních hodinách.
Fotosyntéza
Rostliny, keře, stromy to dělají velmi užitečně a pro člověka zcela zatím nenahraditelným
způsobem, dokážou ze vzduchu získávat CO2, rozkládat jej na pro nás životně důležitý kyslík
a uhlík jenž dokážou ukládat do svých těl, nebo plodů. Uhlík uložený v dřevě stromů
pak navíc můžeme využít k topení v době kdy to nejvíce potřebujeme.
Tedy první způsob jak uchovat energii na období, kdy jí budeme nejvíce potřebovat je
využít nějakou chemickou rekci například takovou, jakou používají rostliny. Je to
jen otázkou času, kdy člověk vynalezne (zdokonalí) princip přeměny vzdušného CO2
na uhlík a kyslík, tak jak to umí rostliny a pak zpětně takto získaný uhlík využit k uvolnění
energie v zimním období.
Elektrolýza vody //cs.wikipedia.org/wiki/Elektrol%C3%BDza
U záporné elektrody se tedy vylučuje z roztoku vodík, u kladné elektrody se vylučuje kyslík,
který při zpětné reakci z vodíkem uvolní část energie dodané do procesu elektrolýzy.
Energetická účinnost elektrolýzy vody (získaná chemická energie/dodaná elektrická energie) dosahuje v praxi 60-70%
Přečerpávání vody
za dne se elektřina využije k čerpání vody do horní nádrže a v noci se tato
voda pouští přes turbínu do dolní nádrže a tak se získá část energie v době, kdy
již slunce nesvítí.
Další způsob se používá u kolektorů, které ohřívají vodu pomocí sluneční energie.
Tato horká voda ohřátá sluncem se vhání do podzemních rezervoárů ponejvíce přirozených a studená
se čerpá zpět do systému kolektorů k dalšímu ohřevu.
V zimním období se pak teplá voda z podzemní nádrže využívá k vytápění objektů a
to ponejvíce pomocí tepelných čerpadel.
nejeden člověk si kladl otázku, jak uchovat energii vyrobenou fotovoltaickými
články v letním období, kdy je její spotřeba nejmenší na období, kdy je
jí potřeba nejvíce tedy na zimu (nebo noc).
Akumulátory
Akumulátory se nabíjí v době slunečního svitu a energii lze takto skladovat
až do doby jejich vybití.
Problém je že se nabité akumulátory samovolně vybíjí aniž bychom je využívali a proto
se nejvíce používají, jako okamžitý zdroj energie například v nočních hodinách.
Fotosyntéza
Rostliny, keře, stromy to dělají velmi užitečně a pro člověka zcela zatím nenahraditelným
způsobem, dokážou ze vzduchu získávat CO2, rozkládat jej na pro nás životně důležitý kyslík
a uhlík jenž dokážou ukládat do svých těl, nebo plodů. Uhlík uložený v dřevě stromů
pak navíc můžeme využít k topení v době kdy to nejvíce potřebujeme.
Tedy první způsob jak uchovat energii na období, kdy jí budeme nejvíce potřebovat je
využít nějakou chemickou rekci například takovou, jakou používají rostliny. Je to
jen otázkou času, kdy člověk vynalezne (zdokonalí) princip přeměny vzdušného CO2
na uhlík a kyslík, tak jak to umí rostliny a pak zpětně takto získaný uhlík využit k uvolnění
energie v zimním období.
Elektrolýza vody //cs.wikipedia.org/wiki/Elektrol%C3%BDza
U záporné elektrody se tedy vylučuje z roztoku vodík, u kladné elektrody se vylučuje kyslík,
který při zpětné reakci z vodíkem uvolní část energie dodané do procesu elektrolýzy.
Energetická účinnost elektrolýzy vody (získaná chemická energie/dodaná elektrická energie) dosahuje v praxi 60-70%
Přečerpávání vody
za dne se elektřina využije k čerpání vody do horní nádrže a v noci se tato
voda pouští přes turbínu do dolní nádrže a tak se získá část energie v době, kdy
již slunce nesvítí.
Další způsob se používá u kolektorů, které ohřívají vodu pomocí sluneční energie.
Tato horká voda ohřátá sluncem se vhání do podzemních rezervoárů ponejvíce přirozených a studená
se čerpá zpět do systému kolektorů k dalšímu ohřevu.
V zimním období se pak teplá voda z podzemní nádrže využívá k vytápění objektů a
to ponejvíce pomocí tepelných čerpadel.
Výměník tepla na kouřovod
Pozor! Většina současných tepelných spotřebičů má tak vysokou účinnost, že dodatečný výměník tepla již nepotřebují.
To znamená: Spaliny do kouřovodu / komína odcházejí natolik ochlazeny, že další schlazení v ekonomizeru
/ výměníku by vedlo k tomu, že by mohlo dojít k vracení se spalin zpět do spotřebiče / místnosti a udušení,
či ohrožení na životě obyvatel bytu / domu, kde je spotřebič umístěn.
Spaliny jsou navíc těžší vzduchu a proto potřebují mít teplotu tak vysokou, aby v dostatečné míře stoupaly kouřovodem do komína a dále komínem až k jeho ústí do venkovního prostoru.
Přílišným ochlazením spalin dojde k snížení jejich odvodu kouřovodem a k ohrožení života udušením osob pobývajících v místnostech, kde je spotřebič umístěn i v místnostech kam se může dostat kysličník uhelnatý / uhličitý ze spotřebiče / kamen, kotle krbu atd. při hoření / doutnání.
Výměník tepla na kouřovod dříve známý pod názvem GALO ( galo )

Zkušenosti
Kvůli výše uvedeným zkutečnostem se mi výměník tepla osvědčil jen u kamen, kde plameny odcházely / šlehaly přímo do kouřovodu a tudíž topení bylo ztrátové - rozžhavená roura do ruda.U kamen, kde byl problém zatopit a i po rozhoření měly sklon k zhasínání plamene po přechodu na ekonomický provoz, výměník hoření / spalování a odvod spalin ještě zhoršil, tudíž musel být odstraněn.
To samé platí i o příliš dlouhém kouřovodu v místnosti - spaliny se příliš ochladily a padaly zpět do spotřebiče - bránily odvodu nově vznikajících ve spotřebiči a kouř/spaliny bylo cítit v místnosti, kde byl spotřebič umístěn.
Po zkrácení kouřovodu se již problém nevyskytoval.
Date: 10.11.2020 - 11:26
Editace: 21.8.2018 - 11:27
Počet článků v kategorii: 364
Url:jak-se-dela-rostlinny-olej