Re: První dojmy s Dakonem rok v. 2011 M.Jakeš

Ono to není tak docela. Když se roštovací páka nechá přesně ve svislé poloze, horní strany ježkových roštů se mírně svažují dozadu (u DOR 24) a právě i pak je tam na tu O2 mezera až běda velká. Páka se proto musí postrčit trochu dozadu, tím se hroty posledního ježka zvednou a je to celkem ok (pak je ale rošt vodorovně a ztratí se ta jeho svažitost). Já když jsem to zvážil, tak přesnost s jakou by se musela nastavovat ta páka byla moc velká, tak jsem to raději upravil. Když vezmu ten vinglík, co podpírá ty tři dříve zmíněné šamotky, tak je to ohlý plech s poměrně velkým poloměrem ohybu. Ta hrana tam chybí a právě proto tam při poklesu hrotů ježka rychle vzniká velká mezera. Tím, že jsem tam přichytil tu páskovinu, tak jsem tam tu hranu dotvořil, o ní se pak také lépe strouhá při velkém roštování spečená škvára. Nevím ale kamenům by to asi vadit nemělo, při sklopení roštu se světlost průchozího otvoru změní jen zcela zanedbatelně. Ještě jednou pro upřesnění: Páskovina je podélně přiložená k tomu vinglíku, horní hranou kousek pod hranou vinglíku (aby se dalo heftovat), dolní hranou je zároveň nebo opět lehce přesahuje spodní okraj vinglíku. Velké kusy spečené škváry to roštuje líp než před tím, to ji to nestrouhalo a velké kusy škváry se pak vracely zpět na rošt. Při malém roštování tam velký kamen nevleze a pokud se to šprajcne při velkém, tak to už je jedno, to už je to vyhaslé a studené.