Re: Bouchání kotle Dakon DOR

Co se týká bouchání. Bouchá jen když jdete přiložit?
Pak by stačilo otevřít klapku do komína,
roztápěcí klapku (páka s kuličkou u odtahu spalin do komína),
chvíli počkat, otevřít špehýrku na přikládacích dvířkách,
nechat odvětrat, trochu nadzvednout víko přikládací, aby
komínový tah odsál plyn, který je nad dohořívajícím uhlím
a pak když je plyn odsátý, tak už nebouchne.

Co se týče 80°C, tak to už mám odměřeno za ty roky kolik
tam mohu dát a ta dávka mi umožní dosáhnout této teploty,
ale zároveň už dohořívá palivo, takže pozvolna teplota klesá
a vydrží to tak 8 hodin, pak musím zase přiložit.
Já ale jedu jen na půl kotle, protože nepotřebuji 25 kW,
ale stačí mi 12 kW, tak jsem si rošt z půlky vyložil cihlami
a něco paliva nasypu i na ty cihly. Palivo tam částečně jen doutná,
po 12 hodinách jen prohrábnu rošt kulatinou shora,
shrnu doutnající palivo, na něj trochu štěpky a už to zase
hučí jako tryskáč. Viz odkaz níže jak jsem si to upravil.
http://dum-zahrada.okhelp.cz/forum/viewtopic.php?f=10&t=5&title=Snizeni-vykonu-Dakon-DOR-zvyseni-ucinnosti

Ono to není tak docela. Když se roštovací páka nechá přesně ve svislé poloze, horní strany ježkových roštů se mírně svažují dozadu (u DOR 24) a právě i pak je tam na tu O2 mezera až běda velká. Páka se proto musí postrčit trochu dozadu, tím se hroty posledního ježka zvednou a je to celkem ok (pak je ale rošt vodorovně a ztratí se ta jeho svažitost). Já když jsem to zvážil, tak přesnost s jakou by se musela nastavovat ta páka byla moc velká, tak jsem to raději upravil. Když vezmu ten vinglík, co podpírá ty tři dříve zmíněné šamotky, tak je to ohlý plech s poměrně velkým poloměrem ohybu. Ta hrana tam chybí a právě proto tam při poklesu hrotů ježka rychle vzniká velká mezera. Tím, že jsem tam přichytil tu páskovinu, tak jsem tam tu hranu dotvořil, o ní se pak také lépe strouhá při velkém roštování spečená škvára. Nevím ale kamenům by to asi vadit nemělo, při sklopení roštu se světlost průchozího otvoru změní jen zcela zanedbatelně. Ještě jednou pro upřesnění: Páskovina je podélně přiložená k tomu vinglíku, horní hranou kousek pod hranou vinglíku (aby se dalo heftovat), dolní hranou je zároveň nebo opět lehce přesahuje spodní okraj vinglíku. Velké kusy spečené škváry to roštuje líp než před tím, to ji to nestrouhalo a velké kusy škváry se pak vracely zpět na rošt. Při malém roštování tam velký kamen nevleze a pokud se to šprajcne při velkém, tak to už je jedno, to už je to vyhaslé a studené.

Kvůli bouchání komory jsem se snažil tu špehýrku uzavírat, teď už vím, že její uzavírání má i jiné důvody . Asi tam dám kolíček (zarážku), aby se při otevření dvířek nesklápěla ona kruhová uzávěrka na druhou stranu. Prosím, dříve píšete, že plameny by neměly přesahovat přes vodní lamelu do další komory. To má určitě nějaký svůj důvod a určitě nejenom mne by velice zajímalo jaký. Pokud ten důvod znáte, můžete to prosím rozvést? Děkuji.

Trápí Vás, že dříví v krbových kamnech má tendenci zhasnout a jen čadí?
Při menším množství dříví se mi osvědčilo topit v jednom zadním koutu
krbových kamen. Jakmile se boční stěny koutu nahřejí, dříví již nemá
tendenci přestat hořet a začít jen čadit.
Pro zvýšení teploty v daném prostoru přikryji polínka ještě kouskem plechu.
V koutě vždy najdu žhavé uhlíky i po 12 hodinách, takže roztápění je snadné.
Dříví hoří stálým plamínkem a při značném zaškrcení přívodu vzduchu.
Plech nadzvedávám při přikládání kleštěmi kvůli popálení.
Také sklo zůstává dlouho čisté, protože kouř je nucen jít do kouta a tam
všechen shoří.

V návodu kamen bylo psáno, po rozhoření se má uzavřít zcela primární
vzduch (pod rošt) a regulovat hoření jen sekundárním vzduchem nad
přikládacími dvířkami (se skleněnou výplní).
Problém byl v tom, že po provedení tohoto postupu v kamnech hořelo
až příliš.
Pokud jsem sekundární vzduch přiškrtil, plameny zhasly a jen to kouřilo.
Primární vzduch se nedal využít, protože rošt je velmi malý a hned se
zanese popelem.
Proto jsem spodní rošt nadzvedl a podložil asi 2 cm silný šamotem či
jeklem.
Nyní již popel sám propadává do popelníku a je zajištěn přísun primarního
vzduchu kdykoliv pootevřu šoupátko ve spodní části dvířek.
Postupným zkoušením jsem nakonec téměř zcela zatáhl sekundární přívod
vzduchu a nechal jen na polovinu otevřený primár - spodní přívod.
Výsledek je že velká polena jsou jen olizována plamínky a poleno vydrží
zhruba 4x déle hořet, než při doporučeném postupu výrobcem.
Teplo je příjemné, stejnoměrné.
Příčinou je, že primární vzduch se ohřeje průchodem přes žhavou
vrstvu uhlíků na samozápalnou teplotu oxidu uhelnatého, který se uvolňuje
z polene dřeva, takže plameny tak snadno neuhasnou, jako při přívodu
studeného sekundárního vzduchu nad dvířkami, jenž výrazně ochladí spalovací
prostor a již nedochází k samozápalu uvolněného oxidu uhelnatého.


Pokud potřebuji zvýšit výkon, přidám sekundární vzduch a přiškrtím
primární. Téměř okamžitě dojde k bouřlivému hoření, protože přívod
kyslíku rozžhaví vrstvu uhlíků nad teplotu samozápalu, dojde ke zvýšení
sálavého tepla, ale také k dramatickému zvýšení spotřeby paliva.





Poleno jen žhne a je olizováno mírnými zášlehy plamínků.
Doba hoření se prodloužila zhruba 4x a naprosto bez viditelného kouře z komína.