Aktiva a pasiva v běžném životě

Hyperinflace je inflace dosahující, či překračující měsíčně míru 1000%.
Příčina hyperinflace:
V oběhu je větší hodnota peněz než je hodnota dostupných produktů a lidé nakupují, protože mají obavy, že zboží později vůbec neseženou. Trh reaguje zvyšováním cen a lidé pak zase chtějí více peněz od státu, aniž by něco produkovali. Vláda pak nechá peníze tisknout, rozdávat lidem bez toho, aniž by co vytvářeli z obav o obhájení své pozice při volbách. Jak se spustí tento kolotoč, tak to jde stále dokola. Firmy se ocitnou v nejistotě a začnou propouštět, nebo rušit provozy a výrobu, což spěje k ještě větším problémům.

Po první světové válce v Německu hyperinflace přesahovala měsíčné i 30 000%.
Jako jednu z příčin hyperinflace v Německu se uvádí splácení reparací. Když peníze nebyly, tak se prostě natiskly, ale tím byl nastartován kolotoč, který skončil velmi tragicky.

Při hyperinflaci:
- měsíční růst indexu cen zboží, produktů, služeb je 1000 a více procent
- lidé přestávají důvěřovat měně, nastává chaos
- rozpadá se trh a ekonomické vazby ve státě
- narůstá výměnný obchod (produkt za produkt)

Jak se bránit hyperinflaci?
- včasná investice do majetku, který nepodléhá znehodnocení
- samovýroba potravin a energie (pole, les, chovná zvířata)
- směna produktů za produkty stejné hodnoty

Proč nedošlo v bývalém socialistickém Československu po roce 1948 k hyperinflaci, když byl u lidí přebytek peněz?
- přídělový systém
- měnová reforma 1953 znehodnotila peníze (úspory schopným)
- nebylo za co peníze utratit, v obchodech s průmyslovým zbožím většinou jen ležáky
- ceny a platy byly regulovány
- celkově nedostatek průmyslového zboží (v tržním hospodářství jsou většinou přebytky, je za co utrácet, v centrálně řízené ekonomice je téměř všeho nedostatek)
- na kvalitní zboží se stály i několikadenní fronty
- zboží ze západu později jen v prodejnách Tuzex (bylo nutno mít speciální peníze tzv. tuzexové poukázky - bony)

RVHP zkratka pro Radu vzájemné hospodářské pomoci států bývalého socialistického bloku, Sovětského svazu a jeho satelitů.
RVHP nemělo velkou šanci na úspěch, protože někteří to využívali , jiní tam jen dávali bez šance na návratnost. Dohromady to nešlo.
Otázkou je zda se z toho EU poučí.
Euro, jako mezinárodní platidlo snad ano , jako domácí měna zatím ne.

Z důvodu úspory elektrické energie byl zaveden v mnoha státech Evropy, ale i v některých státech na dalších kontinentech takzv. letní čas, kdy určitá hodina nastane o 1 hodinu dříve, než za UTC tedy laicky řečeno ve 20:00 máme "již" 21:00.
Největším spotřebitelem energie je těžký průmysl a průmysl všeobecně, jenže například vysoké pece, kalící pece a jiná energeticky náročná zařízení musí pracovat 24 hodin denně takže zde posun o jednu hodinu je nesmysl.
Z toho vyplývá, že všude tam, kde je 3 směnný provoz letní čas pozbývá na významu.

Banky, obchody, školy a instituce
Banky a instituce pracovní dobu přizpůsobují požadavkům klientů, tedy i zde pozbývá letní čas smysl.

Nevýhody časného vstávání
Nevyspaný pracovník = nízká produktivita práce, vysoká zmetkovitost
Nevyspaný žák = špatný prospěch

Co by bylo výhodnější než letní čas?
Výhodnější než letní čas by bylo přizpůsobit pracovní dobu podniků tak, aby nevznikaly dopravní zácpy. To že řada firem začíná pracovní dobu ve stejnou hodinu a minutu je příčinou dopravního kolapsu a tudíž enormní spotřeby pohonných hmot, nadměrných emisí škodlivých látek do ovzduší a plýtvání drahocennou energií.

Jak se pan prezident Václav Klaus při návštěvě Chile nechtěně stal největším hitem na youtube.com aneb, jak se točí úspěšné video.
V momentě kdy začala tisková konference , si pan prezident prohlížel pero určené k podpisu smlouvy a v nenadálém okamžiku zahájení konference zareagoval tak, že si pero dal do kapsy saka, což neušlo pozornosti reportérů a nejsledovanější video je na světě.
Co by se stalo, kdyby pan prezident pero vrátil zpět do pouzdra? Možná bychom viděli video s názvem "Český prezident si musel na podpis smlouvy přivézt vlastní pero". Inu není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem.

Arabské přísloví říká:
Kdo dluží jedno tele, je v kleštích věřitele.
Kdo dluží množství žírných stád, může si v klidu hodovat.

Pointa je v tom, že pokud dlužíte málo a jste v problémech tak věřitelé neotálejí a raději si vezmou zpět to, co zapůjčili. Pak dlužník zůstává bez majetku, výrobních prostředků a většinou i bez domu.

U velkých dluhů se věřitel spokojí raději s pravidelnými splátkami a ať se o propůjčený majetek stará někdo jiný. Ten kdo dluží hodně pak má z propůjčeného majetku i výhody (pokud je šikovný a ekonomicky myslící). V našem případě si dlužník hoduje, protože má dost velký obrat na to, aby dokázal splácet úvěr a měl i dobré živobytí (no a když dojí, tak si pro sebe vždy nějaké mléko odlije, ve velkém se to ztratí a tak má každý den hody).