Šetrnost je největším příjmem

Představa části veřejnosti je taková, že co sportovec, to člověk s milionovými měsíčními příjmy, ale zkutečnost je značně odlišná od představ.
Aby sportovec dosáhl na pohádkové příjmy musí vyniknout v odvětví, kde ti nejlepší si opravdu přijdou na pěkné peníze. Ne každý sport je komerčně dobře využitelný, takže například nejúspěšnější světový kajakář asi nebude mít takové příjmy, jako jeho fotbalový kolega.
Další skutečnost, na kterou se často zapomíná je to, kolik musí rodiče i samotný sportovec investovat do svého sportovního růstu, než se mu podaří prosadit. Zapomíná se i na to, že většina z nich se vůbec neprosadí a jako vzpomínky na tento neúspěch jim zůstanou dluhy a někdy i podlomené zdraví.
Tedy pokud se někomu ze sportovců podaří, že jej jeho sport dokáže uživit, většinou musí vynaložit na tento úspěch mnohem více úsilí, než ostatní lidé, aby je uživila jejich profese.
Pro sportovce je dalším strašákem to, co bude až přijdou neúspěchy, konec kariéry, onemocnění. Ne všem se podaří vydělat takovou částku peněz, která by jim zaručila klidný zbytek života, proto mnoho sportovců studuje, aby měli možnost nového uplatnění v dobách, které přijdou.

Příjmy ve sportu jsou určeny jeho atraktivitou a sledovaností. Populární sport se využívá k propagaci firem a jejich výrobků. Část těchto prostředků dostanou i sportovci, jako odměnu. Čím větší sledovanost, tím větší příjmy.

Takže pokud někdo má to štěstí a dostane se na vrchol pyramidy ve sportu, kde jsou nadprůměrné příjmy, není třeba mu závidět. Je za tím vším mnoho odříkání a ne všem tyto vysoké příjmy přinesou štěstí. Většinou přinesou užitek těm, kteří jsou velmi skromní a vlastně ani tyto peníze nepotřebují, protože si vystačí s minimem.

Arabské přísloví říká:
Kdo dluží jedno tele, je v kleštích věřitele.
Kdo dluží množství žírných stád, může si v klidu hodovat.

Pointa je v tom, že pokud dlužíte málo a jste v problémech tak věřitelé neotálejí a raději si vezmou zpět to, co zapůjčili. Pak dlužník zůstává bez majetku, výrobních prostředků a většinou i bez domu.

U velkých dluhů se věřitel spokojí raději s pravidelnými splátkami a ať se o propůjčený majetek stará někdo jiný. Ten kdo dluží hodně pak má z propůjčeného majetku i výhody (pokud je šikovný a ekonomicky myslící). V našem případě si dlužník hoduje, protože má dost velký obrat na to, aby dokázal splácet úvěr a měl i dobré živobytí (no a když dojí, tak si pro sebe vždy nějaké mléko odlije, ve velkém se to ztratí a tak má každý den hody).

Jednoduché a podvojné účetnictví byli nahrazeny od 1. ledna 2004 novými termíny.
Jednoduché účetnictví byl nahrazeno daňovou evidencí.
Název je odvozen od záznamu účetních případů jen na jednom účtu.
Sledují se jen výdaje a příjmy. Tedy kolik jsme skutečně přijali a vydali peněz.

Podvojné účetnictví se od výše uvedeného data nazývá jen "účetnictví".
V podvojném účetnictví je každá položka na účtu spárovaná s položkou na jiném účtu, ale na opačné straně (Má dáti nebo Dal). Např. pokud je pokladnou zaplacena dodavatelská faktura ve výši Kč 1500.-, je tato částka zaúčtována na účet pokladny na str. Dal a na účet dodavatele na str. Má dáti. Odtud název "podvojné účetnictví".
Sledují se náklady a výnosy i přesto, že jste peníze ještě neodeslali, nebo nepřijali, směrodatné je datum vystavení faktury.

Jak se pan prezident Václav Klaus při návštěvě Chile nechtěně stal největším hitem na youtube.com aneb, jak se točí úspěšné video.
V momentě kdy začala tisková konference , si pan prezident prohlížel pero určené k podpisu smlouvy a v nenadálém okamžiku zahájení konference zareagoval tak, že si pero dal do kapsy saka, což neušlo pozornosti reportérů a nejsledovanější video je na světě.
Co by se stalo, kdyby pan prezident pero vrátil zpět do pouzdra? Možná bychom viděli video s názvem "Český prezident si musel na podpis smlouvy přivézt vlastní pero". Inu není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem.

Proč je nebezpečné zvyšování daní v době, kdy spotřeba obyvatel (chuť utrácet) je minimální?
Lidé se mohou koupit za stejnou částku peněz méně zboží - klesá spotřeba a nakupuje se jen zboží určené k přežití.
S klesající spotřebou se vybere méně na DPH.
Výrobcům zdraží vstupy, což se odrazí na růstu cen produktů.
Výrobci méně prodají a musí propustit část zaměstnanců, nebo uzavřít provozovnu a sami skončí jako nezaměstnaní.
Zvýšení daní zpomalí a nebo dokonce zabrzdí ekonomický růst ekonomiky a sníží daňovou výnosnost. Tedy na daních se většinou vybere méně, než před jejich zvýšením.
Celková nálada a optimismus ve společnosti se zhorší.