Jeden moudrý citát říká, že "Demokracie je založena na závisti a politici jsou vzorkem společnosti.".
Nezbývá než souhlasit, nejen na závisti, ale dokáže využít většinu lidských vlastností k prospěchu celku.
Závist nepatří jen mezi lidské vlastnosti, ale můžeme jí pozorovat i u ostatních živočichů.
Například slepice, která žere zobe zrní a už má dost, začne znovu zobat, pokud k ní přijde jiná slepice, která ještě nic nežrala a začne zobat rozsypané zrní.
Závist v tomto případě je podvědomá a slouží k tomu, aby živočich přežil, protože v přírodě je hlad častým kamarádem a příčinou smrti.
U člověka může závist vést k pozitivnímu jednání tehdy, pokud jí má pod kontrolou. Například vidí, že soused má novou sekačku na trávu, která je nehlučná a rozhodne se, že si jí taky pořídí. Představa, že v sobotu si můžeme přispat, aniž by nás budil řev sekaček, je jistě příjemná a pokud si soused sekačku pořídí za své peníze, pak není co namítat.
Jiná situace bude, když soused na nehlučnou sekačku nemá peníze a rozhodne se k nekalému jednání (pomluvy, krádež). Zde už takový soused škodí jak sobě, tak i ostatním a ti to nenechají bez odezvy.

V tržním hospodářství a demokracii je závist určitou jistotou, že lidé na druhých hledají pověstný "chlup", a nebo napodobují ty úspěšné, což vede k rychlému zavádění novinek do reálného života.
Demokracie dokáže stejně jako příroda využít všech vlastností živých organizmů k všeobecnému prospěchu a nerozlišuje mezi tím, jestli vlastnost je špatná, nebo dobrá.
Systémy, které jsou primárně založeny na ušlechtilých vlastnostech lidí, které jsou vlastní jen jednomu jedinci z 1 000 000, takové systémy nemají šanci na ekonomickou prosperitu a dlouhé trvání.
Proč?
Protože lidé za ušlechtilé vlastnosti jiných považují, že ten jiný šlechetný jim dá všechny své úspory, bude se o ně a o jejich děti starat, dá jim zdarma dům, obětuje se pro ně a položí za ně život. Je zřejmé, že toto by vedlo k zastavení vývoje života na zemi a příroda něco takového nepodpoří.