Nemocenské pojištění

Příklad pro studenty nejen ekonomie.
Solární elektrárny, které vyrostly u obcí a měst je příklad státní pobídky, která se vymkla z rukou.
Výkupní cena za 1 kW, která měla motivovat občany, aby si nainstalovali na své domy solární panely se minula původní představě a namísto domácností, které měly být nezávislé na dodávkách energie se stal pravý opak - předběhli je jiní, kteří využili tuto možnost ve velkém.
Odhaduje se, že díky vysoké výkupní ceně za jednu kilowattu z obnovitelných zdrojů bude muset každý občan zaplatit za 20 let za energii navíc částku 100 000 korun.
Původní záměr snad byl že občan tuto částku (100 000 korun) investuje do svého vlastního zdroje energie, stane se nezávislým na dodávkách energie a ještě bude dodávat přebytky do sítě, ale pravý opak je skutečností.
Jak se můžeme dobrat k částce 100 000 korun na občana za 20 let, kterou bude muset zaplatit za tento projekt?
Uvádí se, že všichni občané budou muset zaplatit za 20 let částku 1 bilión korun za solární energii vykoupenou ze solárních farem díky dotační ceně.
Vydělme si tuto částku počtem obyvatel naší země a dostaneme částku 100 000 korun na osobu.
1 000 000 000 000/10 000 000 = 100 000

Otázka: Jak se mělo postupovat v případě této pobídky na lepší využití obnovitelné energie?
a) žádnou pobídku neumožnit, občan je svéprávný a rozhodne se sám
b) pobídku řešit výhodnou půjčkou, kterou by občané splácely odevzdáváním energie do soustavy
c) vše bylo v pořádku a občané měli být rychlejší než firmy

Část dětí je rodiči, a někdy i společností vychovávána v mylné představě o tom, že stát se musí o ně starat až do jejich skonu. Přitom jim není vysvětleno, že stát tvoří občané, tedy i ON.
Stát jsi TY a tvoji sousedé.
Nechť si zkusí představit, že jeho soused se o něj má starat.
Jistě si každý uvědomí, že většina sousedů má svých starostí nad hlavu a pomoci by se asi nedočkal.
Tak je to i se státem, a proto je lépe naučit včas děti tomu, aby se o sebe dokázaly postarat samy, nespoléhaly se na jiné a neocitly se tak jednou v chudobě a bídě.

Proč je nebezpečné zvyšování daní v době, kdy spotřeba obyvatel (chuť utrácet) je minimální?
Lidé se mohou koupit za stejnou částku peněz méně zboží - klesá spotřeba a nakupuje se jen zboží určené k přežití.
S klesající spotřebou se vybere méně na DPH.
Výrobcům zdraží vstupy, což se odrazí na růstu cen produktů.
Výrobci méně prodají a musí propustit část zaměstnanců, nebo uzavřít provozovnu a sami skončí jako nezaměstnaní.
Zvýšení daní zpomalí a nebo dokonce zabrzdí ekonomický růst ekonomiky a sníží daňovou výnosnost. Tedy na daních se většinou vybere méně, než před jejich zvýšením.
Celková nálada a optimismus ve společnosti se zhorší.

Nejdokonalejší zákony jsou takové, které jsou v souladu s řádem přírody a celého Vesmíru.
Všechny zákony se časem musí upravit, či změnit jen zákony přírody jsou nad všemi ostatními.
Systémy a zřízení jsou natolik úspěšné, nakolik kopírují zákony přírody.
Například tržní hospodářství je v přírodě jako základ. Každý jedinec musí buď nabídnout jiným něco zajímavého a užitečného, nebo to využívá a potřebuje k svému přežití. Na tomto principu pak vše funguje a zapadá dokonale do sebe.
Systémy, které potlačí tržní hospodářství se okamžitě potýkají s chudobou a nedostatkem základní prostředků, protože lidé velmi rychle ztratí motivaci cokoliv dělat, protože vlastní aktivita není žádoucí.

Další, co lidé odpozorovali od přírody je "demokracie".
Každý tvor může svobodně existovat a má se tak "dobře", jak se snaží. Příroda není žádným z tvorů "totalitně" řízena a panuje v ní přirozená svoboda pro každého jedince.

Proč firmy zabývající se komunikací mají největší zisky?
Odpověď je velmi jednoduchá - vytvářejí MOZEK lidstva,celé přírody a možná i Vesmíru, pokud jsme v něm sami.
Člověk potřebuje komunikovat, získávat i předávat informace, a je také ochoten za to zaplatit.

Tak, jako pro přežití organizmu je nejdůležitější fungující mozek (u těch, kteří ho mají), tak pro přežití lidstva je důležité vytvářet supermozek - rychlé, vzájemné sdělování informací si navzájem.

První krokem pro člověka v tomto směru byla řeč. Mají jí i mnohá zvířata, především savci, ale člověk si dokáže zapamatovat, a logicky používat, tisíce výrazů. Tím se tlupa lidí stala mnohem organizovanější a mohla si předávat mnohem více informací, čímž získala obrovskou výhodu nad ostatními organizmy.

S grafickým záznamem informací pak dochází k tomu, že lze předávat informaci i dalším generacím bez toho, že by informace byla změněna.

Ale zatím největší předávání informací mezi lidmi zažíváme až s vytvořením internetu.
Propojení tisíců uložišť - serverů - stále doplňovaných o nová data, spojuje i lidstvo a vytváří z nich jeden velký organizmus.

Jakkoliv se najde mnoho lidí, kteří si myslí, že bychom mohli žít bez internetu, tak ve skutečnosti by to znamenalo katastrofu. Internet zasahuje do všech oblastí života, kde se již bez něj nelze obejít. Budoucnost člověka a života ve Vesmíru je v komunikaci. Stavět se proti tomu, znamená stavět se proti evoluci, a proti PŘÍRODĚ samotné.