Sebevražda zajímavosti a jak jí předcházet

Proč mají Evropané méně dětí, než tomu bylo dříve - v dobách nedostatku.

Některé příčiny menší porodnosti v sociálně vyspělých zemích:
- pracovní síla (Děti byly levná pracovní síla, pracovaly jen za jídlo. Dnes děti pracovat nesmějí, ale paradoxně děti rádi pracují a to formou hry - napodobují dospělé, tím se učí dovednostem a získávají sebevědomí, že se dokážou o sebe sami postarat. Je to naprosto stejné, jako u jiných savců.)
- výchova k rodičovství(Dívky byly od mala vychovávány k mateřství, k tomu že se provdají a budou mít mnoho dětí. Jen co povyrostly, už se staraly o mladší sourozence a tím se nebály dětí, ale přivykly si na ně.)
- společenský statut (Dříve bylo na ženu, která nemohla mít děti pohlíženo téměř s opovržením. Jedna z prvních otázek byla "Kolik máte dětí?". Čím větší počet dětí, tím větší obdiv.)
- důchodové, zdravotní a sociální pojištění (V minulých stoletích to byly právě děti, kdo se o rodiče staral v době nemoci a stáří. Dnes tuto funkci přebírají organizace fungující z různých forem pojištění tak to lidi nenutí mít děti.)
- náboženství (Náboženství odebíralo velkou část odpovědnosti za budoucnost dítěte - jestli se narodí zdravé, jaký život povede, jestli bude stačit společenskému vývoji atd.)
- strach o zdraví dítěte (Dříve například z 10 dětí se dospělosti dožily jen 2, ty nejodolnější, které přečkaly všechny ty infekce a morové epidemie. V současnosti jsou lékaři, a medicína, schopni zachránit téměř každé dítě z 10 narozených, tedy i těch 8, co by například ve středověku nemělo šanci na přežití, ale tím se rychle snižuje odolnost i zdraví společnosti jako celku. Osoba, která má zdravotní problémy, se pak sama bojí zakládat rodinu s tím, že její dítě bude ještě více nemocné, než je ona sama. )

V zásadě lze problém použití zlata jako platidla při běžném nakupování, nebo výplatě mezd shrnout takto.
- zlato a zlaté mince nelze snadno devalvovat
- zlato je vzácný kov a jeho těžba i ražení stále nových mincí problematické
- zlaté mince by prakticky zabraňovaly inflaci - pokud by hodnota mince odrážela hodnotu zlata obsaženého v minci (pak lidé by méně utráceli, méně nakupovali, zmenšily by se zisky a tím i mzdy, pracovní příležitosti atd.)


Z důvodu, že zlato nepodléhá znehodnocování, je velmi oblíben jeho nákup, jako výhodná investice při přebytku peněžních prostředků pro vytvoření rezervy na "horší časy".

Motto: Problém je v tom, že ti, co nepracují, chtějí mít stejné příjmy, jako ti nejúspěšnější, kteří pracující, či podnikají.
Živnostník od slova živnost, tedy provádí činnost, která jej živý.
Namítnete, že takovou činnost koná každý, kdo chce přežít, tedy i zaměstnanec, který se snaží o růst na své pozici ve firmě. Svým způsobem máte pravdu, ale nejde o živnost (pokud u firmy nepracuje na živnostenský list), protože definice živnosti je taková:
Živnost je soustavná podnikatelská činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

Jelikož se pár lidem v jejich živnosti daří, tak si někteří lidé myslí, že tomu je tak u všech, ale opak je pravdou.
Pro většinu živnostníků je provozování jejich živnosti žití z ruky do úst, celodenní práce i o sobotách a nedělích, zadlužení, riziko, že o vše přijdou (i o střechu nad hlavou).
Z výše uvedených důvodů o podnikání na vlastní pěst není až takový zájem, kdyby tomu bylo obráceně, tak by nikdo nepracoval někde ve fabrice, či na úřadě, ale všichni by podnikali.
Živnost je něco, jako hokej. Lidé vidí několik úspěšných hokejistů a tím dle jejich názoru jsou všichni hokejisté ve všech soutěžích bohatí, ale kdo někdy zkusil hrát hokej, tak ví, co je to za odříkaní a stačí přijít vážnější úraz a vše se rozplyne a pokud se nedostanete do vyšší soutěže, tak ze 100 korun za měsíc se vyžít nedá.

Živnostník není parazit, i když se zdá někomu, že přispívá na společnou hromádku méně, jak zaměstnanec ALE živnostník pak má dle toho také stanovený důchod, nemocenskou a podobně. Tedy pokud odvádí základní částku, tak si ani marodit nemůže dovolit a v důchodě si bude muset přivydělávat, aby nezemřel hladem.

Těm, co si stále myslí, že živnost je NICNEDĚLÁNÍ bez rizika si toto mohou přeci kdykoliv vyzkoušet, bude to jen pro jejich dobro. Ale pozor, pokud nakoupíte stroje, zadlužíte se, pak ztratíte zakázky a nakonec o vše přijdete, každý Vám řekne, že je to Váš problém.

Úmrtnost u kojenců ve středověku byla takové, že téměř každý druhý se nedožil jednoho roku.
U populace, která prošla všemi nástrahami až do dospělosti, byla pak průměrná délka života kolem 40 let.
Jen zhruba 10% obyvatel se pak dožilo 60 a více let.
Mor - morové epidemie měly na svědomí úmrtí 30% až 50% obyvatel v zasažené oblasti.
Nicméně porodnost byla tak vysoká, že byla schopna zacelit i tyto rány a zabránit vymření celých národů.
Avšak ti co přežili všechny nástrahy tehdejší života, byli v průměru odolnější než současná populace.

Jak tedy zlepšit zdravotní stav populace?
V budoucnu bude velmi důležité určit dle DNA, jak bude jedinec vypadat v dospělosti, ale nejen to.
Bude možné stále přesněji určit, jakými vadami, poruchami, nemocemi bude trpět a tím i jakou šanci bude mít na přežití a to i bez jeho početí, jen z DNA rodičů. Ale i v tom bude mít vždy poslední slovo příroda, protože nikdo nebude schopen přesně předpovědět, jaké nové nemoci (bakterie, viry) vzniknou v příštích letech a jestli je i tak pečlivě vybraný jedinec zvládne.

Pohádka o království s tržním hospodářstvím a o demokracii s centrálně řízenou ekonomikou.
Byli kdysi dávno vedle sebe dva státy.
V jednom vládl král, v druhém vláda zvolená v řádných demokratických volbách.
Vláda v demokratickém státě se domnívala, že ekonomickou činnost lidu je třeba řídit a usměrňovat, tak například zemědělcům zakázala pěstovat cukrovou řepu, česnek, jahody a další plodiny, kterým se na polích dobře dařilo a přiměla je k pěstování řepky olejné z důvodu, že je to ekologické a ekonomické. Dokonce jim zajistila, že od nich vše vykoupí za cenu toho, že se stát silně zadluží.

V sousedním království si král nechal zavolat přední může země a položil jim otázku, zda i jejich království má vydat na tuto cestu direktiv, dotací a zákazů.
Rytíři však králi navrhli jinou cestu. Zavolej lid a řekni mu, že jim dáváš svobodu v podnikání, ať se dobře dívají kolem sebe a snaží se nabídnout ostatním to, co ostatní potřebují.

V demokratické zemi s centrálním hospodářstvím nastal nedostatek čehokoliv vyjma řepky olejné. Ta byla všude. Demokratická vláda si nechtěla přiznat chybu, kterou udělala a začala proto dovážet chybějící produkty z Říše středu. Nabízela za to řepku olejnou, ale tu v sousedním království byli lidé ochotni nakoupit jen za velmi nízkou cenu protože si dokázali vyprodukovat dostatek vlastní a sousední demokracie měla této plodiny přebytek tak byla nucena s ní velmi nevýhodně splácet alespoň část dluhu, který jí narůstal u sousedního království.

Pohádka musí mít dobrý konec
V sousedním království jednoho dne zemřel moudrý král a nahradil jej tupý despota, který si liboval v zákazech a nařízeních. Zakázal svobodně podnikat. Nastal nedostatek čehokoliv a země byla uvedena do nezměrné bídy.

V demokratickém státě si lidé uvědomili proč sousední království tak vzkvétalo a v příštích volbách si zvolili vládu, která jim zajistila svobodu v podnikání. Postupně se jim podařilo splatit dluh vůči sousednímu království a dokonce tam začali velmi výhodně vyvážet přebytky svého hospodaření.