Zdravotní sociální nemocenské pojištění zálohy 2019

Proč je nebezpečné zvyšování daní v době, kdy spotřeba obyvatel (chuť utrácet) je minimální?
Lidé se mohou koupit za stejnou částku peněz méně zboží - klesá spotřeba a nakupuje se jen zboží určené k přežití.
S klesající spotřebou se vybere méně na DPH.
Výrobcům zdraží vstupy, což se odrazí na růstu cen produktů.
Výrobci méně prodají a musí propustit část zaměstnanců, nebo uzavřít provozovnu a sami skončí jako nezaměstnaní.
Zvýšení daní zpomalí a nebo dokonce zabrzdí ekonomický růst ekonomiky a sníží daňovou výnosnost. Tedy na daních se většinou vybere méně, než před jejich zvýšením.
Celková nálada a optimismus ve společnosti se zhorší.

Příklad pro studenty nejen ekonomie.
Solární elektrárny, které vyrostly u obcí a měst je příklad státní pobídky, která se vymkla z rukou.
Výkupní cena za 1 kW, která měla motivovat občany, aby si nainstalovali na své domy solární panely se minula původní představě a namísto domácností, které měly být nezávislé na dodávkách energie se stal pravý opak - předběhli je jiní, kteří využili tuto možnost ve velkém.
Odhaduje se, že díky vysoké výkupní ceně za jednu kilowattu z obnovitelných zdrojů bude muset každý občan zaplatit za 20 let za energii navíc částku 100 000 korun.
Původní záměr snad byl že občan tuto částku (100 000 korun) investuje do svého vlastního zdroje energie, stane se nezávislým na dodávkách energie a ještě bude dodávat přebytky do sítě, ale pravý opak je skutečností.
Jak se můžeme dobrat k částce 100 000 korun na občana za 20 let, kterou bude muset zaplatit za tento projekt?
Uvádí se, že všichni občané budou muset zaplatit za 20 let částku 1 bilión korun za solární energii vykoupenou ze solárních farem díky dotační ceně.
Vydělme si tuto částku počtem obyvatel naší země a dostaneme částku 100 000 korun na osobu.
1 000 000 000 000/10 000 000 = 100 000

Otázka: Jak se mělo postupovat v případě této pobídky na lepší využití obnovitelné energie?
a) žádnou pobídku neumožnit, občan je svéprávný a rozhodne se sám
b) pobídku řešit výhodnou půjčkou, kterou by občané splácely odevzdáváním energie do soustavy
c) vše bylo v pořádku a občané měli být rychlejší než firmy

Mýtus: Každý podnikatel je automaticky plátcem DPH
Realita: Plátcem DPH se stáváte buď dobrovolně, nebo po překročení určité výše obratu, či v některých zvláštních případech.

Mýtus: DPH platí prodávající
Realita: DPH odvádí prodávající, ale pokud neudělá chybu, tak prodá výrobek i s DPH, takže DPH zaplatí kupující.
DPH jen snižuje prodejnost výrobku.

Mýtus: Je lepší nakupovat bez DPH a pak prodat s DPH
Realita: Je víc než rozumné nakupovat od plátců DPH produkt i s DPH, protože toto DPH vám bude vráceno a to i v případě, že produkt dále neprodáváte, ale využijete k podnikání. Samozřejmě při dalším prodeji zaplatíte nové DPH z nově vámi stanoveného základu daně (cena + marže).
Nezapomeňte k ceně připočítat i DPH.

Mýtus: Stát vybral od prodávajícího DPH 200 korun. Já jako kupující jsem znovu výrobek prodal a odvedl státu 300 korun DPH, ale stát mi původní DPH 200 korun vrátil. Měl 200 a nyní má jen 100 (300 - 200 = 100).
Realita: Stát neměl nic, pak získal od prodávajícího 200 a ty vyměnil za vašich 300 takže v pokladně má nyní místo nula již 300 korun.

Tabulka rozdílu mezi EU a Čínou - proč jedna ekonomika roste a druhá ztrácí

Položka	Čína	EU
Dotace	NE, co si půjčíš, musíš vrátit (každý si rozmyslí jestli udělá chodník za 10 milionů, když jej může udělat za 10 tisíc)	ANO - deformace trhu
Tržní hospodářství	ANO, vyráběj to, co prodáš	ANO, ale pokus o řízení kolik energie se může vyrobit a z čeho, kolik cukrové řepy atd. což snadno vede k projektům, jako solární farmy v ČR
Zadlužení	Přebytek	Zadlužení
Rozpočet	Přebytkový	Většinou deficitní
Stávkovat	Zapovězeno	Možno
Investice v zahraničí	Hlavně Afrika - nerostné bohatství - max. zisk	Nerozhodnost
Pracovní doba	Pokud je šéf v práci	V podnicích 8 hodin, živnostník 12 až 16 hodin denně

Jak se vyučit finanční gramotnosti?
Možná i Vám se přihodil podobný příběh. Řekli jste, tati, mami kup mi tuto hračku. A rodiče odpověděli "kup si jí sám". Když já nemám peníze. Tak si je vydělej. A stanovili přiměřený druh činnosti a, co za to. A tak jsme myli nádobí, uklízeli, pomáhali až jsme od rodičů dostali potřebnou částku. Najednou už to nebyla hračka za nějaký zelený papírek s nápisem 100 korun, ale měsíc práce, která nás příliš nebavila. Jako děti jsme si začali uvědomovat, že nic není zadarmo, ale že člověk se musí přičinit, aby si něco mohl pořídit a tak nějak podvědomě si i vážit, toho, co pro nás rodiče dělají, ale taky hledat cesty, jak si vydělat víc, jak u rodičů mytím nádobí a hlavně rychleji. Základy finanční gramotnosti byly položeny.