Muži na mateřské dovolené

Jaký je rozdíl mezi pravicí a levicí?
Pravice:
Pravicově smýšlející člověk sám příležitosti vytváří, hledá nové cesty, vytváří výrobky a pracovní místa.
Bere odpovědnost za sebe do vlastních rukou.
Nespoléhá na to, co mu dají ostatní, ale přemýšlí, co by jim nabídl sám.
Pro pravici je typické tržní hospodářství a odměňování podle schopností každého jedince.

Levice:
Levicově smýšlející občan je přesvědčen, že téměř o vše by se měl postarat stát (ostatní občané).
Pro levici je typická centrálně řízená ekonomika a rovnostářství.

Minimální mzda je dolní hranice příjmu v jakémkoliv povolání. Zaměstnavatel v podnikatelské sféře je povinen jí poskytovat zaměstnanci za práci.

Účel (výhody) minimální mzdy
- motivovat občany, aby si hledali zaměstnání a nepobírali jen sociální dávky
- měla by napomoci zabránit zotročení zaměstnanců, kteří by jinak nepobírali téměř žádný plat

Nevýhody minimální mzdy
- zaměstnavatelé, po zvýšení minimální mzdy, se snaží propustit ty zaměstnance, kteří se jim již nevyplatí zaměstnávat (např. automatizací jednoduchých úkonů - výkup láhví atd.)
- ohrožení jsou paradoxně lidé s nejnižšími platy viz bod uvedený výše
- riziko zvýšení nezaměstnanosti zejména u nekvalifikovaných pracovníků a tím zátěž pro sociální systém
- někteří lidé (brigádníci) jsou ochotni pracovat i za nižší než minimální mzdu, ale nemohou, protože je zaměstnavatel nemůže zaplatit

Nejdokonalejší zákony jsou takové, které jsou v souladu s řádem přírody a celého Vesmíru.
Všechny zákony se časem musí upravit, či změnit jen zákony přírody jsou nad všemi ostatními.
Systémy a zřízení jsou natolik úspěšné, nakolik kopírují zákony přírody.
Například tržní hospodářství je v přírodě jako základ. Každý jedinec musí buď nabídnout jiným něco zajímavého a užitečného, nebo to využívá a potřebuje k svému přežití. Na tomto principu pak vše funguje a zapadá dokonale do sebe.
Systémy, které potlačí tržní hospodářství se okamžitě potýkají s chudobou a nedostatkem základní prostředků, protože lidé velmi rychle ztratí motivaci cokoliv dělat, protože vlastní aktivita není žádoucí.

Další, co lidé odpozorovali od přírody je "demokracie".
Každý tvor může svobodně existovat a má se tak "dobře", jak se snaží. Příroda není žádným z tvorů "totalitně" řízena a panuje v ní přirozená svoboda pro každého jedince.

Proč firmy zabývající se komunikací mají největší zisky?
Odpověď je velmi jednoduchá - vytvářejí MOZEK lidstva,celé přírody a možná i Vesmíru, pokud jsme v něm sami.
Člověk potřebuje komunikovat, získávat i předávat informace, a je také ochoten za to zaplatit.

Tak, jako pro přežití organizmu je nejdůležitější fungující mozek (u těch, kteří ho mají), tak pro přežití lidstva je důležité vytvářet supermozek - rychlé, vzájemné sdělování informací si navzájem.

První krokem pro člověka v tomto směru byla řeč. Mají jí i mnohá zvířata, především savci, ale člověk si dokáže zapamatovat, a logicky používat, tisíce výrazů. Tím se tlupa lidí stala mnohem organizovanější a mohla si předávat mnohem více informací, čímž získala obrovskou výhodu nad ostatními organizmy.

S grafickým záznamem informací pak dochází k tomu, že lze předávat informaci i dalším generacím bez toho, že by informace byla změněna.

Ale zatím největší předávání informací mezi lidmi zažíváme až s vytvořením internetu.
Propojení tisíců uložišť - serverů - stále doplňovaných o nová data, spojuje i lidstvo a vytváří z nich jeden velký organizmus.

Jakkoliv se najde mnoho lidí, kteří si myslí, že bychom mohli žít bez internetu, tak ve skutečnosti by to znamenalo katastrofu. Internet zasahuje do všech oblastí života, kde se již bez něj nelze obejít. Budoucnost člověka a života ve Vesmíru je v komunikaci. Stavět se proti tomu, znamená stavět se proti evoluci, a proti PŘÍRODĚ samotné.

Jeden moudrý citát říká, že "Demokracie je založena na závisti a politici jsou vzorkem společnosti.".
Nezbývá než souhlasit, nejen na závisti, ale dokáže využít většinu lidských vlastností k prospěchu celku.
Závist nepatří jen mezi lidské vlastnosti, ale můžeme jí pozorovat i u ostatních živočichů.
Například slepice, která žere zobe zrní a už má dost, začne znovu zobat, pokud k ní přijde jiná slepice, která ještě nic nežrala a začne zobat rozsypané zrní.
Závist v tomto případě je podvědomá a slouží k tomu, aby živočich přežil, protože v přírodě je hlad častým kamarádem a příčinou smrti.
U člověka může závist vést k pozitivnímu jednání tehdy, pokud jí má pod kontrolou. Například vidí, že soused má novou sekačku na trávu, která je nehlučná a rozhodne se, že si jí taky pořídí. Představa, že v sobotu si můžeme přispat, aniž by nás budil řev sekaček, je jistě příjemná a pokud si soused sekačku pořídí za své peníze, pak není co namítat.
Jiná situace bude, když soused na nehlučnou sekačku nemá peníze a rozhodne se k nekalému jednání (pomluvy, krádež). Zde už takový soused škodí jak sobě, tak i ostatním a ti to nenechají bez odezvy.

V tržním hospodářství a demokracii je závist určitou jistotou, že lidé na druhých hledají pověstný "chlup", a nebo napodobují ty úspěšné, což vede k rychlému zavádění novinek do reálného života.
Demokracie dokáže stejně jako příroda využít všech vlastností živých organizmů k všeobecnému prospěchu a nerozlišuje mezi tím, jestli vlastnost je špatná, nebo dobrá.
Systémy, které jsou primárně založeny na ušlechtilých vlastnostech lidí, které jsou vlastní jen jednomu jedinci z 1 000 000, takové systémy nemají šanci na ekonomickou prosperitu a dlouhé trvání.
Proč?
Protože lidé za ušlechtilé vlastnosti jiných považují, že ten jiný šlechetný jim dá všechny své úspory, bude se o ně a o jejich děti starat, dá jim zdarma dům, obětuje se pro ně a položí za ně život. Je zřejmé, že toto by vedlo k zastavení vývoje života na zemi a příroda něco takového nepodpoří.