Proč je menší porodnost ve vyspělých zemích, než v rozvojových

Jak se vyučit finanční gramotnosti?
Možná i Vám se přihodil podobný příběh. Řekli jste, tati, mami kup mi tuto hračku. A rodiče odpověděli "kup si jí sám". Když já nemám peníze. Tak si je vydělej. A stanovili přiměřený druh činnosti a, co za to. A tak jsme myli nádobí, uklízeli, pomáhali až jsme od rodičů dostali potřebnou částku. Najednou už to nebyla hračka za nějaký zelený papírek s nápisem 100 korun, ale měsíc práce, která nás příliš nebavila. Jako děti jsme si začali uvědomovat, že nic není zadarmo, ale že člověk se musí přičinit, aby si něco mohl pořídit a tak nějak podvědomě si i vážit, toho, co pro nás rodiče dělají, ale taky hledat cesty, jak si vydělat víc, jak u rodičů mytím nádobí a hlavně rychleji. Základy finanční gramotnosti byly položeny.

Daňový ráj je země, či oblast, kde se platí menší, nebo žádné daně, než v zemi kde sídlí firma.
Firmy si proto někdy zakládají v těchto "rájích" svá sídla, aby zvýšily svůj zisk tím že platí menší daně a mohou pak lépe odolávat konkurenci. Takováto společnost se nazývá "offshore společnost".
Rizika jsou však v tom, že tyto daňové ráje jsou většinou malé země, nebo ostrovy a může dojít k situaci, jako na Kypru, kdy uložené větší finanční částky v bankách byly "ořezány" o značnou část, jako výměna za půjčku zemi na její další fungování.

I když firma sídlí v daňovém ráji a továrnu má v jiné zemi, může to být i přesto pro tuto zemi výhodné. Pokud například firma zaměstnává 100 000 lidí, tak tito lidé nejsou nezaměstnaní, mají plat, za který mohou nakupovat výrobky a přitom platí z tohoto zakoupeného zboží DPH, dále si platí si pojištění a to vše je pro stát také velká úleva i zisk.

Daňové ráje a odchod sídel firem do těchto oblastí vedou ekonomy zemí k zamyšlení, zda velikost daní je správná a zda je možné těmto firmám nabídnout "programy", které by umožnily své zisky investovat v zemi, kde tyto zisky byly vytvořeny.

Onshore společnosti jsou společnosti, které kde skutečně podnikají tam i platí daně.

Bohatý táta chudý táta - kniha Roberta T. Kiyosakiho

Jste opravdu finančně nezávislí lidé?

V knize naleznete tyto témata a myšlenky

Krysí  závod - stav, kdy je jedinec, rodina, nebo stát natolik zadlužen, že není
schopen tvořit aktiva (finanční rezervu, čistý zisk) a dostává se do začarovaného
bludného kruhu připomínajícího běh krisy v otáčejícím se bubnu až do totálního
vyčerpání a zhroucení se.

Víte, jaký je rozdíl mezi aktivy a pasivy ?

Myslíte si, že daně ve skutečnosti lidi zatěžují, nebo jim pomáhají přežít?

Pracují peníze pro Vás, nebo Vy pro peníze?

Platíte složenky hned, nebo až na poslední chvíli?

Spoléháte na to, že se o Vás postarají Vaši sousedé (tedy stát),
nebo raději spoléháte sám na sebe?

Umíte zvládat finanční rizika, nebo provádíte jen bezpečné finanční operace?

Jste zaměstnancem, který jen slepě plní příkazy, nebo raději vytváříte nové projekty a nová
pracovní místa?

Věříte tomu, že budete bohatí?

Učíte se proto, abyste získali zaměstnání v dobré firmě, nebo proto abyste dobrou
firmu jednou vlastnili?

Myslíte si, že nejlepší investice je do zvětšování Vašeho domu(pokud to není předmětem podnikání)?
Pracujete proto, abyste se učili novým věcem, nebo jen abyste získali peníze?

Kdo vytváří pracovní místa, bohatí, nebo chudí?

Umíte se rychle rozhodnout, co je pro Vás důležité a, co je nepodstatné?

Ovládají peníze Vaše pocity a tedy i duši?

Věříte, že bankovky mají skutečně hodnotu, která je na nich vytištěna,
nebo chápate, že druhý den může mít tato bankovka jen cenu papiru, ze kterého
je vyrobena a nic si za ní nekoupíte?

Co je pro Vás nejcenější, síla, peníze, nebo sebepoznání?

Inteligentní člověk zaměstnává lidi, kteří jsou chytřejší než on.

Bohatí lidé si kupují luxus až, jako poslední, chudí a střední vrstva chce mít
luxus zakoupen, co nejdříve, aby vypadali, jako boháči.

Peníze vytvářejí bohatí, ne chudí.

Zaměstnanci pracují jen tolik, aby nepřišli o práci.

Zaměstnavatel platí jen tolik, aby zaměstnanec neutekl.

Víte, že z 10 nově založených společností, 9 do 5 let zanikne?

Hyperinflace je inflace dosahující, či překračující měsíčně míru 1000%.
Příčina hyperinflace:
V oběhu je větší hodnota peněz než je hodnota dostupných produktů a lidé nakupují, protože mají obavy, že zboží později vůbec neseženou. Trh reaguje zvyšováním cen a lidé pak zase chtějí více peněz od státu, aniž by něco produkovali. Vláda pak nechá peníze tisknout, rozdávat lidem bez toho, aniž by co vytvářeli z obav o obhájení své pozice při volbách. Jak se spustí tento kolotoč, tak to jde stále dokola. Firmy se ocitnou v nejistotě a začnou propouštět, nebo rušit provozy a výrobu, což spěje k ještě větším problémům.

Po první světové válce v Německu hyperinflace přesahovala měsíčné i 30 000%.
Jako jednu z příčin hyperinflace v Německu se uvádí splácení reparací. Když peníze nebyly, tak se prostě natiskly, ale tím byl nastartován kolotoč, který skončil velmi tragicky.

Při hyperinflaci:
- měsíční růst indexu cen zboží, produktů, služeb je 1000 a více procent
- lidé přestávají důvěřovat měně, nastává chaos
- rozpadá se trh a ekonomické vazby ve státě
- narůstá výměnný obchod (produkt za produkt)

Jak se bránit hyperinflaci?
- včasná investice do majetku, který nepodléhá znehodnocení
- samovýroba potravin a energie (pole, les, chovná zvířata)
- směna produktů za produkty stejné hodnoty

Proč nedošlo v bývalém socialistickém Československu po roce 1948 k hyperinflaci, když byl u lidí přebytek peněz?
- přídělový systém
- měnová reforma 1953 znehodnotila peníze (úspory schopným)
- nebylo za co peníze utratit, v obchodech s průmyslovým zbožím většinou jen ležáky
- ceny a platy byly regulovány
- celkově nedostatek průmyslového zboží (v tržním hospodářství jsou většinou přebytky, je za co utrácet, v centrálně řízené ekonomice je téměř všeho nedostatek)
- na kvalitní zboží se stály i několikadenní fronty
- zboží ze západu později jen v prodejnách Tuzex (bylo nutno mít speciální peníze tzv. tuzexové poukázky - bony)

Čas od času se najde někdo, kdo chce dokázat, že žena může zastat ve všech oborech mužskou práci a rád by viděl (a) ženy, jak kopou kanalizaci, tahají pytle s cementem, nebo v dolech rubou uhlí, ale naštěstí zatím tito lidé jsou v menšině.
Takovou doménou kde je žena nenahraditelná je mateřství a péče o dítě.
Proč je v tomto žena nenahraditelná?
Protože to tak zařídila příroda. U savců, mezi které patří i člověk, se o děti a jejich výchovu ponejvíce, nebo zcela stará jejich matka. Pozná jestli mají hlad, jsou nemocné, nebo je jim zima, či naopak horko, aniž by co řekli.
Muž je předurčen, aby je chránil před okolním nebezpečím a zajistil potravu (dostatek peněz na živobytí), nemá takové schopnosti rozeznat náladu batolete, či počátek nastupující nemoci na první pohled a není ani obdařen takovou trpělivostí jako žena.
Nesnažme se násilně změnit řád přírody, který se vytváří po miliony let, takové pokusy nemívají dobrý konec, proto nebojme se přenechat ženám úlohu, která jim byla udělena samotnou přírodou.